Perspektivy eurozóny ve světle zkušeností z finanční krize

Centrum pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu PČR uspořádalo 30. listopadu 2010 v Zeleném salonku Senátu PČR seminář "Perspektivy eurozóny ve světle zkušeností z finanční krize".

Na semináři konaném pod záštitou senátora Luďka Sefziga vystoupili:

• Lenka Zlámalová, analytička Lidových novin
• Hynek Fajmon, poslanec Evropského parlamentu za ODS
• Vít Bárta, poradce viceguvernéra České národní banky
• Jan Jedlička, manažer EU Office České spořitelny
• Aleš Michl, ekonom Raiffeisenbank

---

Euro. Jaké euro?

Marie Bydžovská, 3. prosince 2010, Euroskop

Otázku z titulku si v současnosti musí klást nejen politici, ale i ekonomičtí experti a v konečném důsledku i většina občanů platících eurem. Pokud se na tuto otázku Evropě nepodaří nalézt přesvědčivou odpověď, může se stát, že příští generace se bude ptát svých rodičů - co to vlastně euro bylo? Na nutnosti nově stanovit, jaká pravidla budou pro společnou měnu směrodatná, se shodli odborníci, kteří se účastnili konference pořádané 30. listopadu senátním výborem pro EU.

„Politický projekt eurozóny nenaplňuje předpoklady optimální měnové unie, jak je popsal držitel Nobelovy ceny Robert Mundell," začala zostra komentátorka Lidových novin Lenka Zlámalová. Varování, která se ozývala již při jejím vzniku, se podle ní nyní naplňují. Finančními injekcemi potápějícím státům si unie jen kupuje čas pro konečné rozhodnutí, protože trhy se rozhodly, že unie musí přijít s řešením. Evropa se podle ní bude muset rozhodnout mezi přeměnou v dluhovou a transferovou unii, anebo kultivovaně řešeným cíleným rozpadem eurozóny.

Podobná řešení dluhové krize vidí i europoslanec Hynek Fajmon. Buď některé státy zbankrotují, nebo se dluhy federalizují a převezmou za ně zodpovědnost všechny státy unie. Pravděpodobně ale dojde ke „zlaté střední cestě" a unie vytvoří transferový mechanismus, domnívá se europoslanec. Problémy, které sledujeme, podle něj nejsou pouze neúspěchem projektu společné měny, ale hlubší známkou krize západoevropského státu blahobytu. „Evropa musí tento koncept opustit, i když si to stále nechce přiznat," řekl Fajmon.

Konkurenceschopností z krize

Pozitivní východisko z krize našel Vít Bárta z ČNB. Jedinou cestou je podle něj růst konkurenceschopnosti. Ukázkovým příkladem v tom je Německo, které bylo ještě v 90. letech považováno za „nemocného muže Evropy". Díky strukturálním reformám se mu podařilo dostat se na špičku evropské konkurenceschopnosti a stát se jedním z nejvýznamnějších světových exportérů.

Eurozóna přežije, jelikož členské státy do projektu investovaly již příliš mnoho, myslí si Jan Jedlička z České spořitelny. Její rozpad by ohrozil budoucnost celé sedmadvacítky. Vystoupení z eurozóny není právně upravené a mnoho odborníků se domnívá, že současně by daný stát musel vystoupit i z Evropské unie.

Ani Řecko se dobrovolně eura nevzdá. Zbyly by mu totiž dluhy v eurech, které by v přepočtu na slabou drachmu přerostly do enormních rozměrů. „Je ale možné, že by přistoupilo na vystoupení z eurozóny výměnou za snížení dluhů," spekuloval Jedlička.

Pět podmínek pro přijetí eura

Ekonom Aleš Michl připustil možnost, že Česko se k eurozóně připojí. Představil dokonce pět testů, na jejich základě by česká vláda měla určit, zda nastal vhodný čas pro přijetí společné měny. Těmito pěti otázkami jsou:

• Jak reagují dovozní ceny na oslabení kurzu? Nemůže například nárůst nákladů na nákup ropy smazat výhody exportérů z levnějších vývozů?
• Umožní slabší kurz zlevnění exportů?
• Jaký bude mít oslabení kurzu vliv na inflaci?
• Jak se změní mzdové náklady?
• Jak bude reagovat HDP a zaměstnanost?

---

Fotogalerie

Ivana Haslingerová, Fragmenty