Bulat Okudžava – Několik písní

Bulat Šalvovič Okudžava se narodil 9. května 1924 v Moskvě v rodině nadšených revolucionářů a bolševiků, kteří si měli svou víru později těžce odskákat, matka Ašchen léty táborů a otec Šalva smrtí. Ve třinácti musel Bulat opustit milovaný rodný Arbat, po kterém nikdy nepřestal tesknit, a jen díky péči příbuzných neskončil v dětském domově. V sedmnácti šel hned na začátku války jako dobrovolník na frontu. Po válce vystudoval univerzitu v Tbilisi a stal se novinářem. Někdy v polovině padesátých let začal vystupovat s vlastními písněmi a měl okamžitě nesmírný úspěch, zřejmě proto, že uprostřed mohutných sborů a operně školených sólistů, pějících mohutnými hlasy verše oficiálně schválených básníků o lásce k vlasti a obětavé práci pro nadcházející celosvětové vítězství komunismu, zněl jeho prostý lidský projev neotřele a neslýchaně. Stal se proto také cílem nevybíravé kritiky, zejména těch, kdo byli přesvědčeni, že písňovou tvorbu mají navěky úředně propachtovanou oni a nikdo se jim do toho nemá co plést. Bulat nikdy nechtěl s takovými lidmi válčit, a tak jednu dobu nechal písničkaření a vystupování a soustředil se na psaní historických románů. Jeho posluchačská obec se ho však nezřekla, a tak nakonec přece jen vycházel na deskách a posluchači na něho stáli fronty. Ke konci života opět psal verše i písně a vystupoval nejen v Rusku, ale i ve světě. V roce 1995 také jedinkrát navštívil - díky úsilí Jiřího Vondráka - naši zemi a vystoupil v Brně a v Praze. 12. června 1997 zemřel v Paříži. Zanechal nesmazatelnou stopu v ruské kultuře. (...)