Církevní dějiny 3/2009 / Boží království bez Boha

Boží království bez Boha

"Nový člověk" v totalitních režimech

Hans Maier

Jako první novodobý myslitel založil Rousseau své učení o státu na nové antropologii. Jeho argument byl prostý: Pokud nemá demokracie zůstat utopií, formou státu určenou spíše bohům než lidem, musí nejdřív vzniknout „nový člověk" - člověk očištěný od sebelásky, který věrohodně ztělesňuje veřejnost, citoyen, nikoli bourgeois. Požadavek „nového člověka" nachází v 19. století širokou, mnohohlasou ozvěnu - stačí vzpomenout na jména jako Weitling, Marx, Lassalle a Nietzsche. Někteří raní socialisté, když mluví o „novém člověku", sahají po křesťanské slovní zásobě. Avšak brzy se diskuse přenáší ze sféry jednotlivého na pole společenských a politických změn. S odstraněním peněz je starý člověk „svlečen", společnost se může „znovu narodit". U Marxe mizí poslední křesťanské odezvy - posvátné se stává světskou veličinou, modelem společenské totality. Dělníci, kteří v uskutečňované revoluci nacházejí zároveň smysl dějin, jejich „rozluštěnou hádanku", jsou ze svého pohledu „novými lidmi", cílem revoluce je „totální člověk". (...)

Církevní dějiny 3 (2009)