Gotika a romantismus

Podle svědectví Zdeňka Kalisty byl přelom dvacátých a třicátých let kulminačním bodem v životě Josefa Pekaře. Byl to současně vrchol jeho vědecké kariéry, čas významných ocenění životního díla a posléze etapa, která vedla k sestupu sil velkého historika. Akademická dráha byla završena v letech 1931-1932, v rektorském roce, a jak Kalista v životopise J. P. napsal: „...kdo jej vídal v jeho červeném kožešinou lemovaném doktorském taláru, nemohl se ubránit mocnému dojmu z tohoto muže." V roce 1932 vyšla tiskem (nákladem Historického klubu v Praze) též Pekařova rektorská řeč, která nese název O periodizaci českých dějin a představuje souhrn jeho postoje a názorů k nejvýznamnějším etapách českých dějin, tj. gotiky a romantismu. Proslov je uveden odkazem na Jaroslava Golla a jeho východiska a problémy při stanovení periodizačních principů, které byly autorovými východisky: je to především určité střídání „duchovních tendencí" a jejich syntéza (gotika-renesance-baroko) a zohlednění všech aspektů národních dějin (politika, hospodářství, kultura, náboženství), které při zohlednění nadnárodních vlivů vedou správným směrem při vymezení jednotlivých historických epoch. Pekař se v promluvě projevil jako ten, kdo dokáže sledovat nejen nejmodernější historickou produkci, ale jako znalec a kritik soudobých filozofických trendů a odhalovatel nejednoho nebezpečí, které číhá na historika-teoretika. Otiskujeme tu část Pekařovy řeči, která je věnována srovnání gotiky a romantismu jako jistou připomínku významu, který přední český historik přičítal době, v níž se formovaly základy našeho národního života a která znamenala vzepjetí tvůrčích sil. (...)