V zápase s posvátnem

Kniha V zápase s posvátnem (původně vyšla italsky) je plodem uvedeného autorova zájmu. Seznamuje se základními rysy vývoje vědeckého bádání o náboženství od druhé poloviny 19. století do 70. let 20. století. Karel Skalický zde podrobně zkoumá historický, filozofický a zejména metodologický kontext jednotlivých škol a myslitelů, kteří se náboženské skutečnosti z různých úhlů pohledu věnovali, a kriticky hodnotí jejich výsledky i použitou metodu. Vymezené období zahrnuje většinu „klasiků“ v oboru studia náboženství (mj. M. Müller, J. Frazer, S. Freud, C. G. Jung, E. Durk­heim, W. Schmidt, R. Pettazzoni, A. E. Jensen, R. Otto, G. van der Leeuw, M. Eliade, B. Malinowski, G. Dumézil, C. Lévi-Strauss, R. Bellah nebo P. L. Berger). Na rozdíl od populárněji laděné práce Po stopách neznámého Boha nabízí tato kniha širší tematický záběr a náročnější výklady; přesto nezapře svého autora, který dovede i odborný text psát velice čtivě, vtipně a s nezaměnitelným románským espritem.

Karel Skalický se narodil 20. 5. 1934 v Hluboké nad Vltavou jako syn lesního inženýra. Po gymnaziálních studiích v Českém Krumlově a Praze se zapsal na Vysokou školu zemědělskou. Roku 1956 se však rozhodl pro duchovní povolání. Ilegálně přešel hranice do Rakouska a odjel do Říma. Po získání licenciátu z filozofie a doktorátu z teologie na Lateránské univerzitě se roku 1967 stal šéfredaktorem významného exilového časopisu Studie. Přednášel na Lateránské univerzitě religionistiku a fundamentální teologii – od roku 1982 jako řádný profesor – a jako kněz se věnoval českým exulantům. V roce 1994 se vrátil do vlasti a působí na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Ke studiu religionistiky byl Karel Skalický přiveden zájmem o nové přístupy ve fundamentální teologii. Nespokojil se však, jak by se snad mohlo u teologa očekávat, pouze s historicko-kritickým nebo fenomenologickým přístupem, nýbrž se pustil do zkoumání nejrozmanitějších vědeckých rozprav, které se náboženstvím zabývaly. Sám o tom v úvodu této knihy píše: „Když jsem tedy vkročil do onoho nesmírného a téměř bezhraničného pole věd o náboženství, mohl jsem s údivem a úžasem spatřovat, jak – například – historicko-náboženská studia Frazera a Robertsona Smithe ovlivnila psychiatra Freuda a jeho náboženské teorie, jak studia lékaře a psychologa Junga nalezla bohatou inspiraci v takové studii o fenomenologii náboženství, jakou je Posvátno Rudolfa Otta, a jak, na druhé straně, jungiánské teorie ovlivnily myšlení a dílo takových morfologů a historiků posvátna, kterými jsou Eliade či Kerényi, a jak se odrazily dokonce v díle tak velikého dějepisce či historika civilizací, kterým je A. J. Toynbee, jak etnologické studie B. Spencera a F. J. Gillena hluboce poznamenaly práci sociologů jako je Durkheim a jeho škola, anebo jak lingvistická teorie pražského kroužku prostřednictvím Lévi-Strausse determinovala formaci strukturální metody etnologických a antropologických studií.“

Vyšlo ve spolupráci s Křesťanskou akademií Řím,Edice Studium, svazek č. 173