Jazyk a samota

Kniha Jazyk a samota vrhá nové světlo na dva myslitele, o nichž se v jejich době nejvíce psalo; Wittgensteina a Malinowského. Wittgenstein, pravděpodobně nejcitovanější filosof 20. století, je proslulý tím, že předložil k úvaze dvě radikálně odlišná filosofická stanoviska. Malinowski byl zakladatelem moderní britské sociální antropologie a obvykle se mu připisuje zásluha, že byl objevitelem etnografické práce v terénu, základní výzkumné metody v celé oblasti sociálních věd. Tato kniha vysoce originálním způsobem ukazuje, jak myšlení obou mužů i obě Wittgensteinovy filosofie vyrůstaly pod vlivem společných domněnek – hojně sdílených v habsburské říši – o lidské povaze, společnosti a jazyku. Je to zároveň pádná kritika Wittgensteina – a tím implicitně i konvenční filosofie – za to, že opomněl vzít tyto domněnky v úvahu. Tato Gellnerova poslední kniha propojila témata, jež celoživotně poutala autorův zájem, stala se ztělesněním jeho přesvědčení, že filosofie zdaleka „nenechává všechno tak, jak to je“, nýbrž je o důležitých historických, sociálních a osobních otázkách.

Gellnerovo dílo, které zahrnuje zhruba 20 publikovaných knih a nesčetné množství článků, je svědectvím o hledání stále přesnějších a úplnějších odpovědí na otázky, co je a jak vznikl moderní svět, ve kterém žijeme. Ernest Gellner je nepochybně jedním z největších světových autorů přemýšlejících a píšících o modernitě. Ale není to autor módní, někdo, kdo je nesen vlnou kritiky modernity. Ba právě naopak. Lze říci, že v podstatě stojí za hodnotami, které vytvořily to, co se označuje pojmem „moderní svět“. Iracionalismus postmodernistů považoval za velké nebezpečí dnešní doby. Byl však zároveň kritický k tradičnímu racionalismu.