Kierkegaard o estetice divadla a dramatu

Na estetice divadla a dramatu lze ukázat, co jinak uniká při výkladu filosofa Kierkegaarda. Divadlo a drama je jakýmsi trvalým protestem existence proti objektivizující filosofii. Nikoli člověk obecně, nýbrž zde tento jedinec je dramatem vsazen do určitého času a situace, z nichž nemůže uniknout. Existuje reálně, nikoli pojmově. Kierkegaardova filozofie je převážně teorií jednání. Pro důraz kladený na jedince v situaci rozhodnutí byla mnohokrát označena jako „drama“ (Wahl, Gilson, Marcel). Je však dramatická i způsobem nepřímého podání: filosof nechal pod pseudonymy promlouvat charakterům jednotlivých životních „stadií“. Do třetice: Kierkegaard byl náruživým divadelním návštěvníkem a reflexe postav – Antigony, Hamleta či Dona Giovanniho, portréty dobových herců a úvahy o podstatě tragédie, komedie, frašky, humoru či vážnosti prolínají celým jeho dílem. Kniha je doplněna o překlady Kierkegaardových esejí Obvyklá i případná krize v životě herečky a Reflex antického tragična v tragičnu moderním.

Petr Osolsobě (1962) přednáší estetiku a teorii dramatu na Masarykově univerzitě a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V kursech Kierkegaard jako peripatetik (1996–2005) se věnoval opomíjeným souvislostem mezi Aristotelem a Kierkegaardem v etice, estetice a teorii umění. V CDK vyšel jeho překlad knihy Giovanni Realeho Kulturní a duchovní kořeny Evropy.