Kultura a anarchie

Kultura a anarchie
Matthew Arnold

Kultura a anarchie

Kritický esej o politice a společnosti
Doporučená cena
298 Kč
Cena na e-shopu
254 Kč
Koupit

Ačkoli Arnold rozvíjel ty myšlenkové postupy, které se  již ustavily v jeho spisech o vzdělání, o roli kritiky a o studiu keltské literatury, eseje Kultury a anarchie se vyznačují rovněž počátkem něčeho nového. Zahájily řadu jeho zkoumání z šedesátých a sedmdesátých let 19. století o vzájemném vztahu náboženství a kultury a o vztahu mezi individuálním a sociálním záměrem v tomto kontextu. Po Kultuře a anarchii následovaly knihy St. Paul and Protestantism a Literature and Dogma. Mnohé z těch otázek, které si Arnold kladl v těchto třech důležitých dílech, nacházely trvalý ohlas u kritiků, kteří byli konfrontování s analogickým napětím mezi pluralismem a integrací. Diskuse o náboženských cílech byla v 19. století pro morální definici společnosti a státu zásadní, což už pro počátek století 20. přestalo platit. Přesto se však v posledním desetiletí náboženství vrátilo zpět po politické i kulturní agendy jak v globálním, tak v národním kontextu. Konkurující si náboženské vize světa a role jednotlivce v něm získaly obnovený význam. Vyvstávají nové otázky po náboženském vzdělání, o vztahu náboženské identity a pocitu občanství, o vztahu multikulturalismu a liberalismu, o výzvách mezikulturního porozumění. To vše byly problémy, s nimiž se Arnold potýkal před půldruhým stoletím…

Z předmluvy Jane Garnettové

Matthew Arnold (1822-1888) byl anglický básník, esejista a kulturní i sociální kritik. Působil jako profesor literatury na univerzitě v Oxfordu a jako školní inspektor. Žil ve viktoriánské době, která je synonymem klidu a pokrytecké morálky. Ve skutečnosti však šlo o období bohaté na intelektuální, politické a sociální výboje, což dokládají jména John S. Mill, Thomas Carlyle, Benjamin Disraeli, Charles Darwin, John Ruskin, John H. Newman a mnozí další. K těmto klíčovým postavám evropské kultury a společnosti se řadí M. Arnold se svým dílem, zachycujícím vážné spory tehdejší doby. Nejznámějším Arnoldovým textem je Kultura a anarchie (1867-1869), soubor šesti brilantních esejů plný nápaditých myšlenek, postřehů a ironických poznámek. Arnold se v nich polemicky a přitom originálním způsobem vyrovnává se všemi podstatnými otázkami, které jsou dodnes aktuální: s reformním liberalismem, s veřejným postavením náboženství, s britským chápáním civilizace, kultury i umění a v neposlední řadě s ideou pokroku. Kultura a anarchie vychází v češtině ve svém celku poprvé.

Recenze
Aktualně.cz - magazín (8. 8. 2014)
Zobrazit

ZMATEK PRÁCE PRO MAŠINÉRII

Z viktoriánské doby pochází soubor šesti Arnoldových esejů vydaných Centrem pro studium demokracie pod názvem Kultura a anarchie: kritický esej o politice a společnosti. Na protikladu mezi hebrejstvím a helénstvím, kde hebrejství znamená tendenci obětovat všechny ostatní stránky života stránce náboženské, zatímco helénství Arnoldovi bylo rovnováhou intelektu a snahou o vidění věcí tak, jak skutečně jsou, autor sleduje kulturu, kterou „nejprve definuje jako jistou vnitřní podmínku, ale pak tento pojem rozvíjí jako princip jednání, který by měl zdokonalovat koncepci státu.“

Kulturou je Arnoldovi nejen to nejlepší, co je myšleno a známo ve světě, ale taky způsob čtení, čtení se záměrem. Arnolda „přitahovala katolická spiritualita a představa katolicismu jako kosmopolitní, evropské a imaginativní náboženské tradice“, a tak se nelze divit tomu, že „Nejvyšším testem tohoto čtení se záměrem je čtení Bible s opravdovým taktem a správným úsudkem.“

Kniha obsahuje i negativní definici kultury: „… kultura je věčným protivníkem dvou věcí, které jsou poznávacími znameními jakobinismu: jeho zuřivosti a jeho sklonu k abstraktním systémům.“

Podle Arnolda Anglie druhé poloviny devatenáctého století potřebuje více sladkost a světlo než oheň a sílu. Přitom ovšem platí, „… že lidský duch je širší než i ta nejcennější ze sil, které ho posouvají kupředu, a že také hebraismus stejně jako helénismus je jen příspěvkem k rozvoji člověka.“ Lidský duch tedy „postupuje dál střídáním hebraismu a helénismu…“

Kniha obsahuje dobové polemiky a jedním z jejich nejzajímavějších aspektů je míra, s jakou si tyto části zachovaly svoji aktuálnost, například když Arnold odsuzuje korumpování mysli lidí střední třídy: „Je to přesně týž styl, jak učit člověka, aby si necenil sebe sama podle toho, jaký sám je, ani za svůj pokrok směrem ke sladkosti a světlu, ale podle počtu železnic, které vybudoval, nebo podle velikosti svatostánku, který vystavěl.“

A kdo se snaží zároveň o sladkost i světlo, snaží se, aby zvítězil rozum a Boží vůle. Ten, kdo pracuje pro mašinérii, kdo pracuje pro nenávist, připravuje pouze zmatek.

Mattew Arnold: Kultura a anarchie

Ale nejen to. Kniha je přinejmenším na některých místech dnes možná aktuálnější než v době, kdy byla napsána. Napomáhá tomu i skutečnost, že je napsána poetickým, mnohovýznamovým jazykem: „A kdo se snaží zároveň o sladkost i světlo, snaží se, aby zvítězil rozum a Boží vůle. Ten, kdo pracuje pro mašinérii, kdo pracuje pro nenávist, připravuje pouze zmatek.“

Dějiny filozofie by bylo možné sestavit jako dějiny poražených filozofů či překonaných myšlenek. Co tedy s Arnoldem ve světě abstraktních systémů a kulturního průmyslu? Čest jeho památce!

Informace o knize
Ediční řada:
Knihovna 19. století
Číslo publikace:
443
Vydání:
1.
Formát:
A5, vázaná, 264 stran
ISBN:
978-80-7325-323-3
Rok vydání:
2014
Dostupnost:
na skladě