Kontexty 2/2010 / Mám klepátko od nehlídaných zahrad

Mám klepátko od nehlídaných zahrad

Portrét polského básníka Zbigniewa Herberta

Josef Mlejnek

  Polský básník Zbigniew Herbert je v českých zemích znám především svým básnickým dílem, které u nás překládala už od šedesátých let řada básníků a překladatelů. Jednomu z nich, Miroslavu Holubovi, s nímž se přátelil, věnoval Herbert esej v knize Labyrint u moře. Básník debutoval v roce 1956 sbírkou Struna světla, z dalších básnických knih uveďme alespoň Studium předmětu (1961), Pan Cogito (1974), Zpráva z obleženého města a jiné básně (1983) a Epilog bouře (1998). Světovou proslulost jeho poezii zajistil Pan Cogito, svého druhu karteziánská hypostase, v níž - a skrze niž - básník četl a komentoval svoji současnost na pozadí evropských duchovních a kulturních dějin. Imponující úspornost výrazu, zkratkovitá výstižnost i „prostorový" minimalismus Herbertových básní vedl české vykladače jeho díla patrně k závěru, že Herbertova poezie je příbuzná s poezií Miroslava Holuba. Herbertovy básně však vyznačuje nepoměrně větší „specifická hustota", a také odlišné a hlubší spirituální podloží. A ve vypjatých polohách duchovní konfrontace básníka s totalitní mocí má Herbert nepoměrně blíže k Janu Zahradníčkovi - autoru La Saletty a Znamení moci. (…)

Kontexty 2/2010