Kontexty 3/2010 / Kdo zaplatí za umění?

Kdo zaplatí za umění?

Pavel Švanda

Historická zkušenost říká, že vysoké umění se v minulosti neobešlo bez bohatých investorů, mecenášů, donátorů, sponzorů. Tu úlohu hrály tradičně určité společenské skupiny. V evropských zemích to byl stát reprezentovaný panovníkem, ale také aristokracie a církve. Později převzalo sponzorskou roli nacionálně orientované liberální měšťanstvo. Donátorské aktivity měly někdy podobu investic, zejména tam, kde šlo o rozměrná architektonická díla, jež plnila reprezentativní, případně propagandistickou roli (Svatovítská katedrála, Národní divadlo apod.). Jindy se uplatňovala vůči hladovým básníkům a malířům spíše mecenášská charita. (...)

Kontexty 3/2010