Přitažlivá místa kontemplace

 V tvorbě Milivoje Husáka hrají důležitou roli výtvarné práce, které jsou určeny pro sakrální prostory kaplí a kostelů, ale též pro interiéry či exteriéry profánní. Tato část jeho tvorby je velmi bohatá a různorodá, autor překračuje hranice výtvarných disciplín, když směřuje od malby k sochařství, architektuře a designu. Předpokladem pro realizaci výtvarných prací v konkrétně daném prostředí je souhra – či plodný dialog – mezi objednavateli, tvůrčími umělci a řemeslníky. Na výsledné podobě díla se tak kromě tvůrčí vůle autora podílí řada dalších faktorů – jak prostředí, pro něž je dílo určeno, tak představy objednavatele a finanční i technické možnosti realizace. Pro umělce může být až stresující, jak málo z jeho původní představy se podaří realizovat, avšak tvorba pro konkrétní prostředí a společenství má bezpochyby své kouzlo, protože dílo není vnímáno jen jako jeden z mnoha artefaktů, ale stává se předmětem kontemplace. Pro Husáka je kontextuální uvažování něčím přirozeným; uvažuje o prostředí a svými díly se obrací k publiku, jak je patrné (nejen) z jeho úvah o vlastních realizacích. (…)