Proglas 2/2007 / Editorial

Editorial

Jan Vybíral

Při četbě časopisů mě vždycky baví hledat redakcí nezamýšlené souvislosti mezi jednotlivými texty, které se sešly v jednom čísle. Těším se z toho zejména u periodik, na jejichž přípravě se podílím, protože jako redaktor za prvé vím, z jakých důvodů a s jakým záměrem se v daném čísle ten který článek objevil, a za druhé musím přečíst všechny příspěvky - což u jiných časopisů obvykle nedělám. Rád si všímám jmen, pojmů, témat a myšlenek, které jakoby přeskakují z textu do textu a rozehrávají jakýsi vnitřní rozhovor mezi články, které se potkaly často jen díky náhodě. Jelikož vím, že vtip spočívá právě v objevování vztahů a souvislostí, nechci na tomto místě prozrazovat, co vše lze nalézt v tomto čísle Proglasu. Přesto si však nemohu pomoci, abych nepoukázal na jedno významné téma, které se objevuje hned v několika příspěvcích.

Tím tématem je vztah mezi uměním a politikou. Již v úvodním rozhovoru s malířem Rostislavem Zárybnickým zazní vzpomínka na dobu padesátých let v Československu, kdy bylo umění násilím vháněno do služeb politického systému a kdy bylo v sochařských ateliérech na Akademii vidět "přemíru dělníků, hutníků, horníků, krmiček prasat a dojiček z kolchozů". Jiří Hanuš si pak ve studii o románu Jana Nováka Zatím dobrý věnovaném osudům bratrů Mašínových všímá úsilí literáta o zachycení dějinné zkušenosti českého člověka "od první světové války, přes první republiku, nacismus, komunismus, až po emigraci a (…) profízlovanej gulášovej komunismus" a ukazuje na význam literárního díla pro vznik, posilování a přehodnocování národních mýtů, symbolů a tradic. Marta Filipová zase pojednává o tom, jak byl český dějepis umění na konci 19. století ovlivněn politickými a národnostními tlaky a jak zanícené hledání "českosti" českého umění vedlo k zužujícím interpretacím uměleckých děl a nedůvěře vůči kunsthistorickým pracím cizích, především německých autorů. Roli umění v éře nacionalismu (konec 18. a celé 19. století) potom přibližuje esej Petera Rietbergena, v němž autor poukazuje nejen na to, jak národním ideálům sloužila architektura, literatura a hudba, ale také na to, jak nové, měšťanské kulturní elity proměňovaly svými přístupy k umění jeho význam v politice a společnosti. Tématem vztahu mezi uměním a politikou se nakonec zabývá i recenze knihy Svůdnost kultury v německé historii Wolfa Lepeniese, jež popisuje nezdravou posedlost kulturou, "která tak či onak poznamenává historii Německa od Goethovy doby až do současnosti" a která přispěla k politické zaslepenosti Němců v období nacismu.

Rozmanité aspekty vzájemného stýkání a potýkání oblastí umění a politiky však představují jen část toho, co Vám nové číslo Proglasu nabízí. Věřím, že si v něm naleznete články, které Vás zaujmou, a že Vás naše staronová kulturní revue potěší i po výtvarné stránce.

Proglas 2/2007