Proglas 3/2007 / O „salónu“ u světícího biskupa, jakož i o problémech umělců s církví a církve s umělci

O „salónu“ u světícího biskupa, jakož i o problémech umělců s církví a církve s umělci

Ota Filip

Rituál je vždy stejný: Umělecko-společenský "salón" zahajuje ve svém bytě mnichovský světící biskup Engelbert Siebler krátkým přivítáním, přičemž nikdo ze čtyřiceti pozvaných hostů, vesměs umělců různých náboženských vyznání včetně ateistů a několika vedoucích představitelů bavorské diecéze, předem neví, koho pan biskup vyzve, aby na zahájení "salónu" zapálil v krbu oheň, symbol tepla a světla. Program pravidelných "salónů" u světícího biskupa Engelberta Sieblera je jednoduchý: Spisovatel, básník nebo žurnalista přečte - nikdy ne déle než dvacet minut - ukázku ze svých nových textů. Ke slovu se dostanou i vědci, herci, hudebníci, výtvarníci i lidé z mnohých oblastí církevní - a nejen církevní - sociální a vzdělávací činnosti. (...)

Proglas 3/2007