Proglas 4/2007 / Boratín tam v dáli – v Polsku – v Kdesi

Boratín tam v dáli – v Polsku – v Kdesi

Rozhovor s Milanem Balabánem

Josef Mlejnek

Mám Volyň svých předků uchovanou v paměti zprostředkovaně, pouze v bodech, nikoli prostorově. Teprve s podrobnou mapou v ruce bych si mohl udělat jakous takous představu o vzdálenostech, které dělily od sebe obyvatele jednotlivých obcí a enkláv, ale já ji nemám, pouze jakousi kartu s černými tečkami, menšími a většími, s názvy jednotlivých obcí. Vím tak, že Boratín, přesněji Český Boratín (polsky Boratyn Czeski) se nacházel nedaleko okresního města Lucka. Ze Sklíně, České Sklíně, kde se narodil můj otec, to bylo do Lucka na tamní poměry také kousek - prý nějakých dvacet pět, třicet kilometrů. Byl o tři roky starší než Milan Balabán a teoreticky se mohli i setkat. Ale s Milanem jsem se skoro o padesát let později setkal až já v Praze. Hluboce vzdělaný starozákonní teolog a chartista se tehdy živil jako uklízeč a po večerech vyučoval hebrejštině. Volyňští Češi byli většinou pravoslavného vyznání, které však přijali až po příchodu na východ. Původně byli často katolíky a změna jim vzhledem k analogické podobě hierarchie i administrace svátostí obou církví patrně nepřipadala nijak překotná. Svou roli ve druhé polovině 19. století sehrála i myšlenka slovanské vzájemnosti. Kromě boratínských evangelíků byli jednou z výjimek katolíci z obce Teremno, vzdálené od Lucka zhruba stejně jako Boratín, ale jiným směrem, kteří podle polského kronikáře zůstali i přes nátlak ruské vlády věrni katolicismu. Nebyla to asi žádná legrace, když museli "gubernátora Trepova prosit na kolenou, aby si mohli ponechat svou víru". (...)

Proglas 4/2007