Proglas 4/2007 / Šťastný konec po mnoha omylech a trápení… Způsob vyprávění a politika v románech Jane Austenové

Šťastný konec po mnoha omylech a trápení… Způsob vyprávění a politika v románech Jane Austenové

Gary Kelly

Angličanka Jane Austenová (1775-1817) patří do celé řady autorek - zmiňme vedle jejího jména alespoň Marii Edgeworthovou a Fanny Burneyovou -, jež svá velká románová díla napsaly na přelomu 18. a 19. století a o nichž se dá říci, že se v nich kloubí to nejlepší z osvícenského přístupu ke světu s prvními romantickými náznaky. Zdá se zvláštní, že i když Austenová prožila jí vyměřených dvaačtyřicet let života ve venkovském a maloměstském ústraní a v jejím díle se explicitně nezobrazují přelomové události její doby, zejména napoleonské války a industriální revoluce, dokázala ve svých šesti zralých románech, v nichž jsou nejdůležitějšími vnějšími události venkovské plesy a maloměstské konverzace, vyjádřit s nesmírnou citlivostí vnitřní dynamiku rodinných a společenských vazeb a vztahů. A nejen to, nad těmito texty znovu a znovu žasneme, jaké "lidské komedie" jsme účastni díky jejímu talentu a kolik laskavého i ironického pohledu dokázala vtělit do svých románových postav. To je zřejmě jeden z důvodů, proč je Austenová stále obdivována čtenáři, samozřejmě nejen britskými, ale znovu a znovu sledována nenasytnýma očima kritiků a literárních historiků. O stálém zájmu svědčí i televizní a filmová zpracování jejích děl, která se ovšem v méně šťastnějších případech ocitnou na samé hranici holywoodské "červené knihovny". Je zajímavým jevem, že po roce 1989 je její dílo hojně vydáváno a čteno i u nás, což je jistě vysvětlitelné uvedenými filmovými novinkami, možná ale také tím, že její "středostavovský" svět se stal čímsi blízkým a lákavým světu našemu. Přinášíme proto ukázku z jednoho literárního rozboru, v němž se Gary Kelly zamýšlí nad způsobem psaní románů v souvislosti s náboženstvím a politikou doby, v níž Jane Austenová žila, a čtyři poslední dopisy, které autorka adresovala své milované starší sestře Cassandře. I z těchto dopisů, naplněných množstvím detailů, vysvítá její pozorovací schopnost a pozorná láska ke světu, který ji obklopoval. (...)

Proglas 4/2007