Proglas 6/2007 / Autobusové zastávky, mizející svědkové minulých časů

Autobusové zastávky, mizející svědkové minulých časů

Jan Paul

Všichni je známe. Důvěrně, a přece tak málo. V dobách své největší slávy, když města a venkov byla propojena hustou sítí autobusových linek, postávali lidé pod jejich přístřeším, semknuti v nečasu do mlčících hloučků anebo trochu opodál, když chtěli být se svými ranními myšlenkami chvíli o samotě. Za podzimních mlh, v úsvitu dne i v příšeří přicházejících nocí, se spolu s lidmi stávaly pouhými stíny. Ve městech, na návsích vesnic i za jejich humny skrývaly cestující před deštěm skrovným přístřeškem, jinde je chránily před větrem masivními zdmi. Při vyslovení dvou obyčejných slov, nesoucích tolik významů, chce se povzdychnout. Autobusové zastávky. Podivné stavby, bývalý svérázný český fenomén našich regionů a dnes mizející svědkové plynoucího času, v němž běží naše dny stejně neodbytně, jako se nachylují ke svému konci osudy této nejrozmanitější a nejroztodivnější architektury, lemující okraje silnic, polí, vysokých kopců i propadlých nížin. (…)

Proglas 6/2007