Za panem Czesławem

Před cestou píši dopis hudebnímu skladateli Wojciechu Kilarovi.

V Praze na Hromnice

Vážený a ctěný pane,

jedním z mých nejsilnějších duchovních zážitků posledního času byl koncert z loňského podzimu, ve kterém byla uvedena Vaše Ricordanza pro smyčcový orchestr. Dokonce bych řekl, že to nebyl pouze duchovní zážitek, ale přímo fyzické zakoušení tónů, jejich jasnosti, energie a průzračné síly. Ten večer při poslechu Vaší hudby se mi vybavila jedna věta Gustava Mahlera, kterou napsal do dopisu příteli: „Člověk je nástroj, na kterém hraje vesmír."

Tedy teď k mé prosbě - chtěli bychom právě Vás požádat o rozhovor pro Český rozhlas - o kořenech polské hudby, o Vašich inspiračních zdrojích, duchovních principech tvorby a života, lidové kultuře karpatské oblasti, kulturní identitě obyvatel Slezska, o Tatrách i Jasné Góře v příběhu Vašeho života...

Chystám se s kolegou do Polska začátkem dubna a rádi bychom Vás při té příležitosti navštívili. V Katowicích budeme pobývat ve dnech 2. až 4. dubna. Vím, že Váš čas je vzácný, ale snad v postním čase neodmítnete dvoučlennou „mírovou družinu" z Prahy. Budu Vám vděčný, když mi dáte zprávu."

 Za pár dnů vzkaz - ano, jste očekáván, zavolejte a domluvíme se.

(...)