Zem trčí z vody

V BYTOSTI

Málem jak mrtví, tak tvrdě spící vyšli jsme do tmy,
vstoupili na ráhno vysoko nad ulicí. Bouchly dveře,
a tu jsme se probudili. Zaskočeni chladem,
světly, zkřehlí a nazí jsme stáli.

* * *

Věže, věže!
Věžové topoly, věže nehotových hal, svit mokrého
listí, pavučin a trávy prorůstá krajinu. Klín hus letí
nad ITAB, Novibru, Láníka s.r.o. Pustiny za ploty
průmyslových zón září diviznou.

* * *

Přetéká mraveniště. K mrtvému ježkovi vede hmyzí
cesta. Praská větévka, houštinou tu a tam proletují
slova: Proboha, zas voláš. Rozhlížím se... není tu ani
cesta, ani hospoda, není kde zaparkovat. Za rok to
tu bude jinak. Teď křoviska, ňáká haraburďárna.
Přemka ti teď k telefonu nedám. Jo, za nitky Jirsák.
Kdyby se Houška cukal, nezapomeň, na hlavu si srát nedám.

Trvá bezvědomí v larvách. Puká kukla. Stéblo se
narovnává.

Výkřik lesa.

* * *

Před mýma jinýma očima: Z otvoru v javoru
do všech stran za včelou včela. Kouř? Požár? Z bezové
houštiny se ozývá tichý chropot, jaký vydává na
suchu pumpa.
Cosi živého, červeného se tam zmítá
v zuřivých systolách, prudkých diastolách.

* * *

Jako na konci: zbývá povědomá tvář na stránce
novin v kaluži s čirou vodou. Kvetou netýkavky.
V trávě u cesty jahoda.
Brouk přelézá melancholický kondom.