Editorial

Tak jako vždy je obsah nového čísla Církevních dějin značně pestrý. Dalo by se však tentokrát upozornit na blok tří textů věnovaných fenoménu „nového člověka“. Tento pojem se nachází v Novém zákoně a má zde specifický význam – nový člověk je „ponořený do Krista“, tedy ten, který díky křtu v Kristu zemřel a nyní znovu žije. Tento symbol vytvořil v dějinách křesťanství značný problém, neboť z něj není na první pohled zřejmé, jak je možné, že člověk zůstává hříšný. Otázka možné proměny lidské osoby však zaměstnávala a zaměstnává evropské i neevropské myslitele na tisícero způsobů. V novověké éře se k otázce vyslovovali nejen autoři různých utopických projektů, ale také význační osvícenci (vliv J. J. Rousseaua není možné na Západě podceňovat!), evolucionisté, existencialisté, personalisté a fenomenologové – abychom zmínili jen některé. V každém případě se otázkou člověka, jeho chování, vztahu ke světu, svobodě a možnostem sebeuskutečnění zabývá hned několik vědních disciplín, z nichž asi nejpodnětnější, i když nikoli nejrozšířenější, je tzv. filozofická antropologie (připomeňme, že v křesťanském prostředí se jí ve 20. století intenzivně věnoval kněz, spisovatel a popularizátor vědy Dominik Pecka).

Problémem marxistického a vůbec totalitárního chápání „nového člověka“ se zabýval též český Eric Voegelin, germanista a překladatel Rio Preisner. Analyzoval výstižně zrod nového člověka v marxismu jako konečný krok od zvířecí podstaty člověka k jeho zlidštění, k čemuž vede revoluce, která zespolečenští výrobní prostředky. I lidskost nového člověka je tedy vázána na ekonomii, tentokrát socialistickou. K tomu je zapotřebí ještě přičíst „podíl práce na polidštění opice“ – teprve díky radostné práci v socialistickém zřízení se lidský člověk stává strůjcem svých dějin. Tuto koncepci ostatně vtipně vystihl ve své častušce Karel Kryl, který svého času zpíval:

Vesele, vesele, do továrny dělník jde,

vesele se usmívá, když mu soustruh zazpívá…

Švejkovství ovšem je i není na místě. Koncepce nového člověka je totiž až do dnešních dnů výbušnou utopickou směsí, která se projevuje v nejrůznějších oblastech – dnes snad nejvýrazněji v evropounijní agendě. Nový člověk v nové Evropě představuje pravděpodobně nejproblematičtější a již systematizovanou ideologickou součást tohoto projektu.

A ještě jedno důležité upozornění:  vzhledem k tomu, že se CDK nepodařilo získat prostředky na vydávání Církevních dějin v příštím roce, nebude tento časopis v roce 2017 vycházet. Děkujeme za pochopení. Odkazujeme proto na jiný časopis CDK s názvem Kontexty, který obsahuje i texty s náboženskou a církevní tematikou.