Editorial
Editorial
Tak jako vždy je obsah nového čísla Církevních dějin značně pestrý. Dalo by se však tentokrát upozornit na blok tří textů věnovaných fenoménu „nového člověka“. Tento pojem se nachází v Novém zákoně a má zde specifický význam – nový člověk je „ponořený do Krista“, tedy ten, který díky křtu v Kristu zemřel a nyní znovu žije. Tento symbol vytvořil v dějinách křesťanství značný problém, neboť z něj není na první pohled zřejmé, jak je možné, že člověk zůstává hříšný. Otázka možné proměny lidské osoby však zaměstnávala a zaměstnává evropské i neevropské myslitele na tisícero způsobů. V novověké éře se k otázce vyslovovali nejen autoři různých utopických projektů, ale také význační osvícenci (vliv J. J. Rousseaua není možné na Západě podceňovat!), evolucionisté, existencialisté, personalisté a fenomenologové – abychom zmínili jen některé. V každém případě se otázkou člověka, jeho chování, vztahu ke světu, svobodě a možnostem sebeuskutečnění zabývá hned několik vědních disciplín, z nichž asi nejpodnětnější, i když nikoli nejrozšířenější, je tzv. filozofická antropologie (připomeňme, že v křesťanském prostředí se jí ve 20. století intenzivně věnoval kněz, spisovatel a popularizátor vědy Dominik Pecka).
Problémem marxistického a vůbec totalitárního chápání „nového člověka“ se zabýval též český Eric Voegelin, germanista a překladatel Rio Preisner. Analyzoval výstižně zrod nového člověka v marxismu jako konečný krok od zvířecí podstaty člověka k jeho zlidštění, k čemuž vede revoluce, která zespolečenští výrobní prostředky. I lidskost nového člověka je tedy vázána na ekonomii, tentokrát socialistickou. K tomu je zapotřebí ještě přičíst „podíl práce na polidštění opice“ – teprve díky radostné práci v socialistickém zřízení se lidský člověk stává strůjcem svých dějin. Tuto koncepci ostatně vtipně vystihl ve své častušce Karel Kryl, který svého času zpíval:
Vesele, vesele, do továrny dělník jde,
vesele se usmívá, když mu soustruh zazpívá…
Švejkovství ovšem je i není na místě. Koncepce nového člověka je totiž až do dnešních dnů výbušnou utopickou směsí, která se projevuje v nejrůznějších oblastech – dnes snad nejvýrazněji v evropounijní agendě. Nový člověk v nové Evropě představuje pravděpodobně nejproblematičtější a již systematizovanou ideologickou součást tohoto projektu.
A ještě jedno důležité upozornění: vzhledem k tomu, že se CDK nepodařilo získat prostředky na vydávání Církevních dějin v příštím roce, nebude tento časopis v roce 2017 vycházet. Děkujeme za pochopení. Odkazujeme proto na jiný časopis CDK s názvem Kontexty, který obsahuje i texty s náboženskou a církevní tematikou.