Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

„Velká bouře se valí na Srbsko, ale chybí mu deštník." 20. března popsal těmito slovy ministr zahraničí Srbska a Černé Hory Vuk Drašković pozici demokratických sil v Srbsku před tlaky nacionalistů. Deštník měla podle něj poskytnout EU v podobě posunutí termínu o konečném vydání Ratka Mladiće do Haagu, který byl stanoven na 5. dubna. K tomuto kroku nakonec skutečně došlo, když Carla del Ponteová prohlásila, že Bělehrad spolupracuje s Haagem. Avšak nabízí se otázka, jestli Brusel poskytl ten správný deštník.

Již téměř čtyři roky se mezinárodní společenství snaží vyřešit problém íránského jaderného programu. Během této doby proběhlo několik nadějných jednání, jejich celkový výsledek však zůstává nulový. Není proto divu, že se stále častěji objevují hlasy volající po radikálním vojenském zásahu a "definitivním" řešení íránského jaderného problému. Vojenský zásah (ať už si pod tímto pojmem představíme cokoliv) je však v daném případě velmi pochybným východiskem, které by více problémů vyvolávalo, než kolik by jich řešilo. Proč tomu tak je?

Hospodářský vzestup Číny je dnes horkým tématem, jež prostupuje diskuse ekonomů, politiků i sociálních vědců, kteří se zabývají globální budoucností planety. Bude dvacáté první století čínským stoletím, a jestliže ano, v jakém smyslu? Bude čínský růst mírumilovný, nebo vůči zbytku světa násilný? A jak se to dotkne Západu obecně a jediné současné „hypervelmoci" Spojených států zvláště?

Mezi pozoruhodné rysy dvacátého století patří nejen nesmírné množství ukrutností, které v něm byly spáchány, ale také neochota tyto hrůzné činy pojmenovat, natož pak odsoudit. Z těchto zločinů, jež začaly masovým vražděním pod taktovkou Lenina a Stalina v Sovětském svazu a pokračovaly nacistickým holocaustem a genocidami spáchanými v Číně a Kambodži, jsou obvykle přiznávány a všeobecně dobře známy pouze hrůzy nacismu. Poznání ostatních zločinů je dosud většinou omezeno na úzký okruh specialistů.

Kořeny socialismu a komunismu jsou identické. Oba proudy byly součástí - jakýmisi dvěma frakcemi - jednoho socialistického hnutí, jež se v moderní podobě zformovalo před přibližně 160-220 lety. Toto hnutí mělo za to, že celá dosavadní lidská společnost je radikálně nespravedlivá, neboť měla jeden zásadní systémový defekt: existovala v ní instituce soukromého vlastnictví, jež je fundamentálně nespravedlivá, neboť nutně vede k vykořisťování člověka člověkem.

Jak hodnotit uplynulých patnáct let, jimiž prošla ODS jako nejsilnější strana české pravice? Myslím, že sudičky jí v začátcích restaurace československé demokracie nebyly příznivě nakloněny.

Zavřely se volební místnosti, servery Českého statistického úřadu schroustaly protokoly okrskových volebních komisí a po sečtení pěti miliónů tří set čtyřiceti osmi tisíc devíti set sedmdesáti šesti platných hlasů vyšel pat. Současná parlamentní koalice (ČSSD a KSČM) získala rovných sto mandátů, ODS spolu s KDU-ČSL devadesát čtyři a zbylých šest křesel obsadí nezařaditelní zelení.

Polarizace jako pozitivum

Pár dní po volbách je příliš brzy na jejich celkovou analýzu. Přesto naznačme, kudy by se mohla ubírat.

Dvojí tvář volebního systému

V průběhu přepočítávání hlasů na poslanecké mandáty začal v českém politickém světě poprask. Způsobil ho nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů. Zatímco blok stran považovaných za vítěze voleb (ODS, KDU-ČSL, SZ) získal zhruba 48,5 %, obdržel levicový tábor (ČSSD, KSČM) kolem 45 % hlasů. Následný poměr na mandáty byl pro mnohé překvapivě nerozhodný sto ku stu.

Problém komunikační strategie je snad stejně starý jako evropská integrace sama. Evropské instituce se k jeho řešení vracely již několikrát. O tom, že primárním cílem informační a komunikační strategie má být důsledné a kontinuální informování občanů Unie o dění v institucích za účelem zvýšení jejich vědomostí, zájmu a participace na unijních záležitostech, není pochyb. Pochybné jsou ovšem výsledky. Stačí se podívat na volební účast při posledních volbách do Evropského parlamentu, která potvrdila sestupnou tendenci a dosáhla historického minima 45,7 %.

Premiér Tony Blair hovořil v březnu v Londýně o zahraniční politice Velké Británie. Rezolutně bránil akci v Iráku a vyzýval své kritiky, aby pochopili nutnost větší celosvětové intervenční aktivity proti terorismu. Blair řekl, ze dnešní boj proti teroristům není bojem mezi civilizacemi. Je to bitva o civilizaci. Je to dlouholetý střet pokroku s reakcí; mezi těmi, kteří vidí příležitost v moderním světě, a těmi, kteří odmítají jeho existenci. Šlo o první ze tří plánovaných projevů na toto téma.