Vzplane-li přece jen tma…
Vzplane-li přece jen tma…
Pavel Švanda
Mudrc bělmem
Mudrc zlostným bělmem.
Dopolední rty šikmo.
Odpoledne tiskne tep dějin
znaleckým palcem.
Na jazyku sucho,
učí o poznané nutnosti.
Tady se není čemu divit.
A tam se nebude čím chlubit.
Přesto se posledním dechem
neochotně, zato profesionálně zvolna
ptá:
Proč jsem byl,
když už skoro nejsem?
(…)