Konec imaginárna

Osobní a osobitý příspěvek autora, jenž vyšel ze surrealismu (jeho české verze), ke krizi modernismu, jak k ní došlo koncem 20. století. Jak známo, zrodila tato krize takzvaný postmodernismus, Král sám odtud vzápětí dospěl k vlastní poetice „pěší metafysiky“. Zde jako jeden z prvních kritizuje modernismus v podobě avantgardistických programů a radikalistických projektů jiného, lepšího světa. Nečiní tak snad ve prospěch nového -ismu, ale ve jménu prostého návratu k neantropomorfnímu, zároveň přirozeně zaujatému a skeptickému přístupu k danostem světa a k jeho individuálnímu průzkumu, jenž si nenamlouvá, že je universální spásou, ale naopak otevřeně přiznává své meze.

PETR KRÁL (*1941) píše česky a francouzsky, ve Francii v letech 1968–2006 také žil. Od surrealismu, z něhož vyšel, dospěl k vlastní poetice „pěší metafysiky“, z dvacítky básnických souborů, které napsal, vyšly v češtině jako zatím poslední Den (2010), Přivítat pondělí (2013), Město je náš les (2015) a Kolem vejce (2016). Je rovněž autorem zvláštních próz: „minimalistického“ deníku (Pařížské sešity, 2013), osobní encyklopedie (Základní pojmy, 2002), autobiografie prostřednictvím obývaných nebo zahlédnutých míst (Zpráva o místech, 2008), portrétů měst (Praha, 2000, Láska k Benátkám, 2017), příběhu-koláže (Medové kuželky, 2011) nebo soukromé galerie složené z komentářů k jedinečným filmovým záběrům a malířským dílům (Trompe-l’oeil, soukromý tisk 2014). Z kritických studií: Fotografie v surrealismu (1994), Groteska čili Morálka šlehačkového dortu (1998). Objemný soubor studií, článků a statí vyšel v roce 2016 pod názvem Vlastizrady.