Vatikán a české země v letech 1914–1918

Obsáhlá monografie se zabývá politicko‑náboženskými dějinami českých zemí v období první světové války, s důrazem na situaci domácího katolického tábora. Zasazuje náboženské poměry v zemi do kontextu válečných operací a poukazuje na jejich provázanost s vývojem v západní Evropě. Značnou pozornost věnuje proměnám duchovního klimatu v českých zemích a změnám na biskupských stolcích v roce 1916, k nimž docházelo na základě intervence Vídně. Sleduje zejména Masarykovu, Benešovu a Štefánikovu snahu seznámit se svými plány i církevní představitele Svatého stolce. Líčení je vyváženo pohledem na americké katolíky českého původu a jejich politické aktivity, naše krajany v zahraničí i náboženský aspekt mezi legionáři. Monografie vychází z rozsáhlých fondů vatikánských a českých archivů, které konfrontuje s domácí a zahraniční literaturou. Její součástí je i výběrová kritická edice významných vatikánských dokumentů v českém překladu.

„Modlitby za blaho Rakousko-­Uherska, zachování habsburského domu, zdraví císaře Františka Josefa I. a mír souzněly tehdy s konzervativním loajálním směřováním katolické církve ve střední Evropě. Válka byla považována za ,spravedlivou záštitu drobných národů před jejich sousedními nepřáteli‘. Nebylo to však nekritické volání po válce, jak jsme naznačovali výše, ale daleko více po míru, který je projevem Boží lásky mezi lidmi. Když proto dne 27. září 1914 směřoval prosebný svatováclavský průvod ze Staroměstského na Hradčanské náměstí, pražští katolíci se modlili za brzké nastolení míru. Rovněž za voláním po vítězství zbraní bychom měli spatřovat spíše touhu po konci války a naději, že porážkou Srbska skončí utrpení válkou rozdělené Evropy a zavládne opět mír.“