Chasidské příběhy
Chasidské příběhy
Příběhy, které si chasidé vyprávěli o zázračných rabínech a jejich podivuhodných skutcích, se staly nevysychajícím pramenem literární inspirace. Tato vyprávění, původně předávaná jako svatá tajemství v kroužcích zanícených chasidů, dala vzniknout mohutnému proudu duchovní a krásné literatury. Postupně se rozvinula nesmírně bohatá tradice chasidského vypravěčství, ze které vzešla celá řada vynikajících spisovatelů, včetně několika nositelů Nobelovy ceny. Kniha obsahuje i životopisné portréty Nachmana z Braclavi, Jiřího Langera, Martina Bubera, Abrahama Joshuy Heschela, Elieho Wiesela, Chaima Potoka a Isaaca Bashevise Singera. Stále znovu vydávané soubory původních chasidských příběhů a také pohádky, básně, povídky a romány z chasidského prostředí zachycují jedinečné kouzlo východoevropské židovské kultury a zároveň v sobě nesou překvapivě aktuální poselství židovské duchovní tradice pro současného člověka.
Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V nakladatelství CDK mu vyšla kniha Cesta ke kořenům (2010), věnovaná šlechtickému rodu Milnerů z Milhausenu, studie Židovská teologie křesťanství (2011), knižní esej o českém vlastenectví, nazvaný Je to náš příběh (2018) a také série knih, věnovaných duchovnímu rozměru krásné literatury, konkrétně literárnímu dílu J. Foglara (Evangelium podle Jaroslava Foglara, 2017), E. T. Setona (Evangelium lesní moudrosti, 2019), J. R. R. Tolkiena (Sloužím Tajnému ohni, 2020) a C. S. Lewise (Cesta do Středu skutečnosti, 2014 a Ve víru Velkého tance, 2021). Chasidské příběhy jsou zatím posledním plodem Hoškova zájmu o „beletrii s duchovním přesahem“ a podobně jako předchozí tituly je možné i tuto knihu chápat především jako pozvání k četbě.
Pavel Hošek: Otevřít oči v úžasu
„Hospodina stále před oči si stavím.“ Mystika chasidských židů se nabízí jako průvodce do obyčejných i těžších časů, které na některé z nás doléhají. Slovo mystika je opředené tajemstvím. Pochází od řeckého slovesa myein, které znamená zavřít oči. Ale v chasidské mystice je všechno jinak. V této duchovní tradici má slovo mystika opačný význam. Chasidské hnutí totiž rozvíjí mystiku doširoka otevřených očí. Je to spiritualita úžasu nad Boží slávou prostupující veškeré stvoření. „Pane, otevři mé oči,“ tak zní základní chasidská modlitba.
Matěj Hájek: Podstatné setkání
Některé příběhy zní neobyčejnou melodií. Je to myslím tím, že nečekaně rozechvějí onu nenápadnou strunu, která prochází naším nitrem a je natažená mezi rozumem a prožíváním, mezi hlavou a srdcem. Některý příběh o ni třeba jen jemně brnkne, jiný rozehraje celou píseň. Nádhernou a zásadní jakoby z hlubin staletí či ještě odjinud. Kdoví proč to tak je. Kdoví proč i ti nejotřelejší a nejrealističtější z nás se občas nechají chytit. A když se zrovna nikdo nedívá, zažívají tu zvláštní směs překvapení, přistižení, útěchy, dojetí, úlevy: „Ano! Dyť to je přesně ono!“, „Líp bych to neřek...“, případně „Tak přece jenom – něco na tom asi opravdu bude...“ anebo „Ty vado, no jo vlastně...asi jo...“
Na pultech knihkupců je nově k dostání další ze série publikací teologa a religionisty Pavla Hoška, které se věnují duchovním motivům v krásné literatuře. Po knihách mapujících duchovní rozměr díla literátů, jakými byli C. S. Lewis, J. R. R. Tolkien, Jaroslav Foglar či Ernest Thompson Seton, věnoval Hošek nejnovější publikaci hned sedmi autorům z chasidského náboženského okruhu. Zdrojem inspirace se mu stali Nachman z Braclavi, Jiří Langer, Martin Buber, Abraham Joshua Heschel, Elie Wiesel, Chaim Potok a Isaac Bashevis Singer. Na základě jejich životních osudů, duchovních zápasů a literárních děl, které je odrážejí, Hošek svým zaníceným vypravěčským stylem maluje epický obraz chasidské mystiky, aniž by však slevil z nároků odborné práce se zdroji.
Pavel Hošek vydal knihu Chasidské příběhy. Mezi židovskou mystikou a krásnou literaturou, která je se svými 215 stranami mile štíhlá a tematicky rozdělena do dvou částí. Člověk při četbě knihy zažívá právě to, co by měl chasidský příběh vyvolávat: úžas, který zahání smutek.
Psal se leden 2008, byl jsem první rok na teologické fakultě, semestr právě končil… A tehdy jsem zažil jeden z nejsilnějších momentů svého studia vůbec. Ten den bylo na fakultě oznámeno úmrtí prof. Jana Hellera a bylo tuze smutno. Pavel Hošek plakal, plakali jsme my studenti. To se stalo právě na začátku posledního setkání semináře o chasidských příbězích...
Pavlu Hoškovi se podařilo ukázat svět chasidské duchovní a vypravěčské tradice způsobem inspirativním pro dnešního čtenáře, kterého může zaujmout i připomenutím pozapomenutého fascinujícího díla Devět bran Jiřího Langera...
Nachman z Braclavi, Jiří Langer, Martin Buber, Abraham Joshua Heschel, Elie Wiesel, Chaim Potok, Isaac Bashevis Singer. Pavel Hošek. Pokud nám alespoň jedno z těchto jmen něco říká, je přečtení nové Hoškovy knihy povinnost...
Malý divadelní sál pražského Rock Cafe na Národní třídě praská ve švech. Na zdech visí reprodukce slavných obrazů židovského malíře Marca Chagalla. V zákulisí se chystá židovské jídlo a košer víno. Mikuláš Minář v roli moderátora uvádí na scénu hlavní osobu večera: profesora z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, teologa a religionistu Pavla Hoška. Je 25. října 2022 a každoúterní Nekostel má tentokrát speciální program – uvedení nové Hoškovy knihy Chasidské příběhy: Mezi židovskou mystikou a krásnou literaturou.
Dramaturgie večera prostupuje napříč žánry. Místo akademické přednášky Pavel Hošek přináší spíše osobní svědectví. Svědectví o židovských kořenech své rodiny, svědectví o svém nadšeném vstupování do světa chasidských vyprávění, svědectví o „jiskérkách Božího světla“, které právě z těchto příběhů a jejich hrdinů vyzařují na čtenáře a posluchače. A nebyl by to Pavel Hošek, kdyby zůstal jen u povídání ‚o‘ příbězích. Zaznějí samozřejmě i klíčové chasidské příběhy samotné…
Zdeněk A. Eminger: Do hlubin poznání starších bratří
Kniha religionisty a teologa Pavla Hoška Chasidské příběhy s podtitulem Mezi židovskou mystikou a krásnou literaturou není jen plodem autorovy erudice. Cítíte, že to, o čem píše, nejprve prošlo jeho srdcem a jeho duší…
Reportáž začíná v čase 5:26
V jednotlivých kapitolách své knihy Pavel Hošek představuje sedm literátů, kteří zprostředkovávají nežidovskému čtenářstvu chasidské dědictví. Ukazuje jejich vnitřní pochybnosti a zápasy, jejich doufání a touhu převyprávět zaniklý svět. Kromě životopisů předkládá i analýzy jejich díla. Pro českého čtenáře je podstatné, že přihlíží k dostupným překladům a k českému prostředí, k němuž má chasidská kultura v jistých ohledech blízko a v němž byla vždy příznivě přijímána. Lze vyjádřit lítost, že během komunistické vlády byly tyto publikace až na výjimky tabu a ani dosud se nepodařilo přeložit více děl světově uznávaných chasidských literátů.
Hoškova kniha je odborně fundovaná s odkazy na zdroje, nezahlcuje však čtenáře složitým vědeckým jazykem, vlastně nepředpokládá hlubokou předběžnou znalost a nenásilně okouzluje krásným poetickým jazykem. Tento čtenářsky vlídný přístup je třeba zvláště ocenit, nejen z důvodů metodologických, protože činí publikaci přístupnou i mimo okruh specialistů z řad biblistů a judaistů, ale též z vnitřního důvodu duchovního: autor zůstává věrný principu Tóry, svatého vyprávění, jeho kniha je řadou příběhů, dalším článkem řetězu chasidských legend a sdílené paměti. Z textu knihy sálá osobní zaujetí autora, skrytá radost a nadšení, bez něhož si snad ani nelze takové téma představit.
Nezbývá než povzbudit čtenáře, aby se nenechal odradit zdánlivě ryze akademickým tématem z pera univerzitního profesora a knihu prostě otevřel a četl. Kniha nejen přiblíží starodávné dějiny našeho blízkého sousedství, nyní opět tak těžce zkoušeného krutou válkou, ale přináší do duše klid a radost, jakou může poskytnout svatý příběh.
Nejvíc hlasů získal titul Chasidské příběhy od religionisty Pavla Hoška (vydalo ho CDK). Příběhy, které si chasidé vyprávěli o zázračných rabínech a jejich podivuhodných skutcích, inspirovaly v minulosti řadu vynikajících spisovatelů, včetně nositelů Nobelovy ceny. Hošek v knize přibližuje duchovní a historické pozadí těchto příběhů. To, že jeho kniha nakonec v anketě vyhrála, bylo pro něj „milé překvapení“, jak uvedl v rozhovoru pro KT, kde zároveň vysvětluje, kdo to byli chasidé a proč pro ně bylo vyprávění příběhů tak důležité. „Nesou v sobě prastaré poklady židovské moudrosti, a přitom mají ráz hospodských historek a pavlačových anekdot. Veliká duchovní tajemství jsou v nich vyjádřena lidovým jazykem bodrých venkovanů. Niterné rozechvění je v nich prostoupeno dobrosrdečnou ironií, takže nikdy nezabředne do patosu. To mě fascinuje,“ přiznává autor vítězného titulu.