Barbaři před branami II.

Demokracie pitomců, nebo ztráta zdravého rozumu?

Psycholog Slavomil Hubálek nedávno prohlásil, že třetina národa jsou pitomci, a proto to s demokracií a politikou vypadá tak bídně. Socioložka Jiřina Šiklová zase opatrně navrhla, aby lidé, kteří nejdou třikrát po sobě k volbám, „dostali šanci" se svého nepoužívaného volebního práva dobrovolně, leč pod mírným nátlakem vzdát, aby se zlepšila průměrná kvalita voličstva a politici by se nemohli podbízet té primitivní nepatrné menšině, která vlastně o kvalitě vlády a demagogii voleb rozhoduje. Ponechme stranou, zda většina nadávajících voličů, která volí stále stejně, není také pitomá. A jak by prospělo, kdybychom pod hrozbou ztráty volebního práva přiměli další pitomce volit? A k čemu nám je průměr s nevoliči? Nebo snad takový nápad předpokládá, že ti, co nevolí, občas volí? A přece má v jednom prastarý smysl. Není to tak dávno, co měli právo volit jen majitelé domů a nemovitostí, předpokládalo se totiž, že budou zodpovědnější vůči obecnému zájmu než bezzemci a nájemníci. A snad i byli. Vždyť právě rozšíření volebního práva ve starém Rakousku mělo vliv na zvolení antisemitského starosty Luegera, kterého císař dvakrát vetoval. (...)