Básník a historik mravního patosu

J. H.: Když dovolíte, většinu otázek opřu o to, co jsem se dozvěděl z knihy Zdeněk Kalista a kulturní historie (Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 14.-15. dubna 2000 v lázních Sedmihorkách, Semily 2000), kde máte též příspěvek. Nejdříve bych vás rád poprosil, alespoň pro mladší ročníky, o základní údaje Kalistova života...

R. F.: Životopisná data Zdeňka Kalisty uvedu jeho vlastním líčením, citátem z jeho pamětí: „Narodil jsem se 22. července 1900 v ranních hodinách. Byla bouře v tu chvíli - znamení nepokojných dob, do nichž jsem vcházel. Ale pak přišla krásná letní neděle. V Benátkách byla pouť - den svaté Maří Magdalény, patronky děkanského kostela." Tatínek byl ředitelem měšťanských škol v Benátkách nad Jizerou, tehdy Nových Benátkách, a maminka byla před svým sňatkem také učitelkou. Dětství a mládí prožil budoucí historik nedaleko zámku v bytě ve škole, o jejíž přestavbu a modernizaci se jeho tatínek velmi zasloužil. Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a po maturitě v roce 1919 se zapsal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, aby se zde studiem dějepisu a zeměpisu připravoval na dráhu středoškolského učitele. Brzy se však rozhodl pro vědeckou dráhu. Dosti dlouho tíhnul k dějinám umění, pak u něj však pod vlivem profesora Josefa Pekaře převážil zájem o historii. Stal se asistentem historického semináře a pak docentem na katedře československých dějin. Jeho jmenování profesorem zabránily ony „nepokojné doby" 20. století: poprvé německý protektorát a zavření vysokých škol a podruhé komunistický „Vítězný únor" 1948. Hned v prvních březnových dnech toho osudného roku byl z fakulty „vyakčněn" a jeho práce nesměly vycházet, a to ani studie o Karlu IV. k 600. výročí založení pražské univerzity. V roce 1951 byl zatčen a v brněnském procesu se skupinou katolických intelektuálů byl odsouzen na 15 let. (S ním byli odsouzeni např. František Křelina, Josef Knap, Jan Zahradníček, Ladislav Kuncíř, Bedřich Fučík a mnozí další.) V komunistických žalářích na Pankráci a v Leopoldově protrpěl 10 let svého života. Propuštěn byl podmínečně v březnu roku 1960, zhruba měsíc před onou pověstnou amnestií, při níž však byla propuštěna jen část nespravedlivě žalářovaných politických vězňů. V této době velké hmotné nouze, kdy se stále nesměla vydávat jeho původní díla, nacházel obtížně obživu jako překladatel i psaním lektorských posudků pro některá nakladatelství či úvodů a poznámek k historickým edicím; především přátelští redaktoři nakladatelství Odeon se mu snažili pomáhat. Uvolnění osmašedesátého roku bylo příliš krátké na to, aby se stačil vrátit ke své pedagogické práci. Rovněž z původních prací, zadaných různým nakladatelstvím, stačilo vyjít jen několik knih - tou poslední byl ještě v roce 1971 Karel IV., jeho duchovní tvář v nakladatelství Vyšehrad, ale i její prodej byl brzy zastaven. Opět se stal spisovatelem na „indexu". V nakladatelských plánech měněných ve smyslu „husákovské normalizace" už pro Zdeňka Kalistu, který byl v nadějné době osmašedesátého roku tak velmi žádaným autorem, nebylo místo. Postupně se mu vracejí rukopisy jeho prací, nové nabídky už nesměly přijít. Přesto v této beznadějné době pracuje dál, ale jen malou část jeho díla se podařilo vydat v exilových nakladatelstvích či v samizdatu. V roce 1974 postihla Zdeňka Kalistu další osudová rána, když rychlý postup oční choroby vedl k téměř úplné ztrátě zraku - rozeznával jen světla a stíny. Ani v této situaci však nerezignuje, i když je ve své práci odkázán jen na svou fenomenální paměť, na prsty po paměti ovládající klávesnici psacího stroje a na obětavé přátele opravující chyby. Jeho duše opustila tento svět 17. června roku 1982.
Zdeněk Kalista je znám především jako historik, ale jeho tvorba zabírá obrovskou šíři zájmů. Byl historikem i literárním historikem, editorem historických pramenů i literárních textů, básníkem, beletristou i literárním teoretikem, esejistou, dramatikem, překladatelem poezie, historických pramenů i odborných prací, kritikem, redaktorem literárních a kulturních časopisů i nakladatelských knižnic a v neposlední řadě i organizátorem kulturního života a vysokoškolským učitelem. (...)