Co dnes s krásnou literaturou – tři francouzské názory

Co dnes s krásnou literaturou – tři francouzské názory

Pavla Doležalová

  Na podzim, jak víme, dozrává ovoce a ve Francii se sklízí i nepřeberně bohatá úroda beletristických knížek. V češtině pro ně máme i sympatické pojmenování „krásná literatura", které se už moc nepoužívá, protože by nebylo tak úplně jasné, co všechno si pod ním máme představit. („A paní učitelko/pane literární recenzente, proč je ta knížka krásná?") Francouzi řeší i související terminologickou otázku, co to je román. Na rozdíl od nás mají trošku jednodušší situaci - román je to, na čem je to výslovně napsané. Jérôme Garcin, který se ve známém časopise s krásně vernovsko-foglarovským názvem Le Nouvel Observateur pustil do prvního třídění letošní prozaické sklizně, se rozhodl tento obvyklý způsob prozkoumat podrobněji. Dospěl k poznání, že „všemu, co v tomto období ve Francii uzraje, se říká román... žádná esej, ta je moc těžko stravitelná; žádná autobiografie - moc kalorická; žádné vyprávění - zas moc odtučněné. Aby vydavatelé vyhověli poptávce, rozhodli se skoncovat s tím zastaralým pravidlem, podle něhož fikce patří na jednu hromádku a ne-fikce na druhou. Teď od září bude všechno román." Tak se stane, že jich prý vychází 659; a kolik z nich je asi „to pravé", tedy fikce, dílo vzniklé z tvořivé představivosti, samostatný, jedinečný vnitřně soudržný svět, neokopírovaný stisknutím počítačových tlačítek „vezmi do bloku", případně „vyber vše" a „kopíruj" z předlohy každodenních banalit nebo naopak senzací. Jak za nás Garcin s mírným údivem zjistil, román je, když se Frédéric Beigbeder, literát a internetově zdokumentovaný krasavec, svěřuje, jak byl zavřený za užívání drog, Georges-Noël Jean­drieu popíše 764 stránek líčením, jak probíhal jeho život od narození do pětadvaceti let věku, nebo když Anne Wiazemská, Lydie Salvayrová nebo Gwenaëlle ­Aubryová píší o někom ze svých skutečně žijících příbuzných. U textu posledně zmíněné autorky má pochyby i časopisecká recenzentka, když uvažuje: „Autorka románu (ale je to líčení nebo literární fikce? Toť otázka.) úžasně vypráví..."4 A to je dobře, že úžasně vypráví, to je snad to hlavní. (…)