Hospodářské trendy v západní Evropě

Rychle se přibližující vstup České republiky do Evropské unie vyvolává otázky o ekonomických problémech Evropské unie a jejích členů, o tom, co nás v tomto sdružení čeká, a zejména jak s ohledem na členství v EU orientovat hospodářskou politiku. Tato úvaha není systematickým statistickým rozborem a neklade si za cíl ani nabídnout komplexní pojednání.

Západní Evropa je dnes poměrně ustálený termín, i když je geograficky těžké řadit sem Řecko či Rakousko. Nejčastěji se za západní Evropu považují země Evropského hospodářského prostoru (EES), který zahrnuje jak země Evropské unie, tak i země Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Hospodářským jádrem EES jsou nesporně země EU (EU-15), s nimiž je Česká republika spojena nejtěsněji, a to nejen hospodářsky, ale i historicky a politicky. Země EU je možné dále rozdělit na členy Evropské měnové unie (EU-12) a tři nečlenské země (dohromady EU-15).

Pro západní Evropu a zejména pro země EU je charakteristický dlouhodobý růst počtu obyvatel a doprovodný hospodářský růst. Začněme růstem demografickým, protože ten EU odlišuje od Ruska či Maďarska a České republiky. Vzestup počtu obyvatel, který je způsoben i značným přistěhovalectvím v celé poválečné době, je nesporně jedním ze zdrojů růstu jejich ekonomik. Ovlivňuje i věkovou strukturu obyvatelstva, protože imigranti obvykle přicházejí v produktivním věku.

Počet obyvatel (v milionech osob):

Rok 1991 Rok 2002 Růst v %

EU-12    296,1    307,7     3,9

EU-15    367,7    382,1     3,9

USA      253,3    287,7    14,0

Japonsko 123,9    127,3     2,7

Je zřejmé, že počet obyvatel EU rostl podstatně pomaleji než v USA, ale rychleji než v Japonsku. S tím koresponduje nejen růst počtu zaměstnaných osob, ale i míra nezaměstnanosti.

Roční přírůstek počtu zaměstnaných osob(průměr za léta 1991-2000):

EU-12                     0,6 %

EU-15                     0,5 %

USA                       1,6 %

Japonsko                  0,4 %

Míra nezaměstnanosti (%):

průměr 1993-2000 odhad 2003

EU-12        10,2          8,3

EU-15         9,6          7,7

USA           5,2          6,0

Japonsko      3,6          5,5

Údaje za Evropskou unii byly ovlivněny především poklesem zaměstnanosti v letech 1992-1994 a vysokou nezaměstnaností v letech 1993-1998, kdy převyšovala 10 %; k výraznějšímu poklesu nezaměstnanosti došlo až po roce 2000. Pokles počtu zaměstnaných osob byl nejprudší ve Finsku (v roce 1992 až o 7,2 %) a ve Švédsku. Míra nezaměstnanosti ve Finsku byla v 90. letech v průměru 13,4 %. Vyšší byla jen ve Španělsku (16,5 %). K takovému výkyvu na trhu práce však nedošlo v USA, které přes výrazně rychlejší růst obyvatelstva i počtu zaměstnaných nepostihl prudký růst nezaměstnanosti.

Hrubý domácí produkt (HDP) v EU po celá 90. léta trvale rostl, i když se tempo jeho růstu měnilo. Rostl pomaleji než v USA, ale rychleji než v Japonsku. V příštím roce tedy vstoupíme do ekonomického společenství, které hospodářsky nestagnuje, ale roste, a to přesto, že nedokáže zaměstnat všechny pracovní síly, které má k disposici a jejichž růst je ve srovnání s ostatním světem pomalý.

Zvláště rychle rostl HDP v Irsku:

v roce 1995             10,0 %

1996                    8,1 %

1997                    10,9 %

1998                     8,8 %

1999                    11,1 %

2000                    10,0 %

2001                     5,7 %

2002                     3,3 %

Ve stejné době klesala tamní nezaměstnanost z 12 % na 4 % a inflace se zvyšovala z 2,8 % na 4,7 %. Poslední údaj je zřejmě důsledkem toho, že po vstupu do Evropské měnové unie za míru inflace zodpovídá Evropská centrální banka.

Růst HDP se v jednotlivých zemích EU liší. Z jedné strany dochází k určitému vyrovnávání HDP připadajícího na jednoho obyvatele, z druhé strany se zejména tři země - Lucembursko, Irsko a Dánsko - dostávají vysoko nad průměr patnáctky. Mezi země, které mají dlouhodobě největší propad HDP na jednoho obyvatele, patří především Švédsko a Německo. Průměr tvorby HDP na jednoho obyvatele (měřeno paritou kupní síly) v zemích patnáctky představují dnes Francie, Švédsko a Velká Británie. Mírně nad průměrem jsou Itálie, Německo a Finsko, hluboko pod průměrem Řecko, Španělsko a Portugalsko. S výjimkou Lucemburska mají všechny státy EU nižší tvorbu HDP než USA, které jsou asi o 40 % nad průměrem EU. Řecko a Portugalsko mají asi poloviční tvorbu HDP na jednoho obyvatele než USA. Všechna uvedená srovnání je však nutno přijímat s přihlédnutím k možnosti značných nepřesností při jejich výpočtech.

V českých médiích se v poslední době o úspěších a neúspěších rozvoje průmyslové výroby příliš nemluví. Statistické údaje o vývoji průmyslové výroby v EU a v USA ukazují, že tempo rozvoje průmyslové výroby v USA je daleko vyšší než v EU. V 90. letech rostla v USA průmyslová výroba v průměru o 4,6 % ročně, v EU to bylo o 1,9 %. Rychleji než v USA rostla v tomto období průmyslová výroba jen v Irsku (o 13,5 % ročně) a ve Finsku (6,8 % ročně), naproti tomu v Německu rostla jen o 1 % ročně.

Je zřejmé, že za uvedenými tendencemi stojí 1) prudce rostoucí poptávka po moderní technice a stagnace poptávky po výrobcích klasického průmyslu poloviny minulého století a 2) přesun hromadné průmyslové výroby do méně rozvinutých zemí, kde jsou nižší mzdové náklady a kde méně zlobí odbory.

Průmysl Irska a Finska se odvíjel od nižší úrovně než v Německu nebo Velké Británii. Nový průmysl v Irsku a Finsku však zároveň odpovídá tomu, co se rozumí moderní technikou (mikroelektronika, biotechnologie, léčiva atp.). Tím by se mohl v EU prosadit i český průmysl, pokud by ve své podstatné části měl takovéto zaměření. Svou výrobkovou strukturou se však více podobá německému průmyslu než irskému, zvláště když si německé průmyslové koncerny v ČR zřídily své pobočky.