Josif Vissarionovič Stalin

Generálním tajemníkem strany se Josif Vissarionovič Stalin stal v roce 1922. Do této funkce jej za jeho neúnavné služby během občanské války nechal zvolit Lenin – a byla to skutečně velkorysá odměna, nesrovnatelně cennější, než když Trockij dostal Rudou armádu. Během posledních dvou let se totiž Lenin přes veškeré starosti, které mu občanská válka přinášela, věnoval především upevňování strany. Proměnil ji ve vysoce centralizovaný nástroj státní tyranie, jehož moc sahala do všech sfér života společnosti. Na jejím vrcholu stála skupina přibližně dvaceti vybraných a důkladně prověřených spolupracovníků tvořících ústřední výbor ovládaný generálním tajemníkem. Lenin nejspíš věřil, že Stalin, vynikající mimořádně silnou vůlí a sebekázní, se pro tento úkol skvěle hodí. Již dříve si všiml, že Stalin se kromě řady praktických schopností, které se daly skvěle využít při řešení různých náročných úkolů, vyznačuje také neobyčejnou výdrží při kancelářské práci, což o něm v té době nikdo jiný nevěděl. Každopádně Stalinovi otevřel cestu k moci, a ten se své příležitosti dychtivě chytil. S pozicí generálního tajemníka strany získal všechny nezbytné prostředky k prosazení své osobní diktatury. (…)