Kakofonie cesty

Hotel Saigon

Řeka, břehy, divoký proud, ostrovy proměny. Rudé růže, které usychají v tvém bělmu, opadaly. A ostny na vrcholcích těch okamžiků, o kterých mluvíš, se ti vryly do kůže, nasákly krví. Kapky rudé krve! Jako rudé růže v rajské zahradě, kde nějaké bytosti se objímají.

Kdo koho probouzí? Kdo koho objímá? Čas úžasu, když se stmívá… Tvoje oči jsou zrcadla, jezera, prohlubně!

(…)