Kontexty Milana Kundery

V těchto dnech se ve světě mluví o velkém brněnském rodákovi a francouzsky píšícím spisovateli Milanu Kunderovi zase hlavně jako o romanopisci: po třinácti letech vydal totiž opět dílo románového charakteru a slaví s ním neobyčejný úspěch u čtenářů i u kritiků. La fête de l’insignifiance (Slavnost bezvýznamnosti) postupně dobývá jednotlivými překlady do světových jazyků kótu za kótou (Francie, Itálie, v těchto dnech německy mluvící země a další a další). Myslím, že o této v mnoha ohledech neobyčejné knize platí to, co napsala v roce 2005 o Kunderově esejistickém svazku Le rideau (Opona) Sylvie Richterová: […] kniha se čte hladce „jako román“, tedy jako každý jiný Kunderův román, na první setkání přitažlivě čtivý, svěží, svižný, hravý, jasný, žertovný, někdy až příliš „lehký“… a při každém dalším čtení překvapivější, důmyslnější, složitější, závažnější, znepokojivější i krásnější. (Host, 2005, č. 9, s. 10–12) (…)