Kruté milosrdenství liberalismu

Už několik měsíců se nekontrolovaně valí do Evropy statisíce uprchlíků/migrantů, největší poválečná migrace, tentokrát převážně muslimů z Iráku, Sýrie, Afghánistánu a Libye zmítaných válkou, a v evropských médiích probíhá neméně masivní, vzrušená diskuse mezi hlasateli otevřených dveří a obránci soudržné společnosti národního státu. Ti první vyznávají nelidský kult humanismu, čili jednotného lidstva, byť jejich slzy, soucit a charita nad ubožáky většinou jejich liberální internacionalismus vědomě či nevědomě skrývají. Se soucitem nelze diskutovat a upozorňovat na civilizační a společenský rozvrat nemá smysl, globální milosrdenství totiž neuznává žádné hranice, právě tak jako je nemá unijní politika vůči azylantům. A protože na světě žijí stamiliony lidí ve špatných poměrech, spor s pokrokovými vizionáři budoucího jednotného lidstva, kteří chtějí zničit už dnes oslabený národní stát, je divoký. Proto ta uražená zuřivost západních europolitiků vůči (reakčnímu) maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, který se ostnatým drátem snaží chránit svůj malý národ a marně argumentoval, že de iure bránil vnější hranici Schengenské unie. Porušil nevyřčené dogma Unie bez hranic a vyvolal proti sobě stejnou nevraživost, jaká existuje vůči Izraeli, který má tu drzost, že dokonce válčí. A aby toho nebylo málo, Orbán mluví o obraně křesťanské kultury. Každá zmínka o křesťanství v osvícenské Unii hraničí s blasfemií. Ani katastrofální zkušenost s dosavadní islámskou populací, ani nynější reálné ohrožení stabilní, snášenlivé, demokratické a prosperující společnosti liberální fanatiky neumlčí. Podivuhodné je, že se nebojí svých voličů. (…)