Má, či nemá být Číně udělen statut tržní ekonomiky?

Odpověď na tuto otázku je aktuální vzhledem k tomu, že na konci roku uplyne patnáct let od vstupu Číny do WTO (Světová obchodní organizace) v prosinci 2001. Při jejím vstupu do WTO byla totiž dojednána určitá zvláštní ustanovení a přechodné lhůty, protože na straně vyspělých průmyslových obchodních partnerů Číny existovala obava ze zaplavení jejich trhů příliš levnými čínskými zpracovatelskými produkty. Klíčovým ustanovením bylo, že Čína nezíská statut tržní ekonomiky dříve než za patnáct let. To umožňovalo obchodním partnerům Číny snáze zavést ochranná opatření vůči čínským firmám, jako jsou antidumpingová řízení a vysoká penalizační cla v případě, že by tyto firmy skutečně vyvážely produkty za příliš nízké ceny. Připomeňme, že se vycházelo z toho, že v ekonomice čínského typu, tj. v ekonomice, která není definičně tržní ekonomikou, kde existují centrální plány, mohou být ceny uměle stanoveny jako nízké, a nelze je tedy považovat za tržně určené. (To známe z naší zkušenosti s cenotvorbou z období fungování „reálně socialistické“ ekonomiky do roku 1989.) Obchodní partneři Číny tak mohli při podezření na příliš nízké ceny čínských výrobků vycházet při stanovení jejich normální výše z cen obdobných výrobků dosahovaných v tržních ekonomikách třetích zemí a na tomto základě pak stanovit penalizující celní sazbu na čínský výrobek. (…)