Mezi katarzí a nicotou

Mezi katarzí a nicotou

Pavel Švanda

Josef Šafařík, Hrady skutečné a povětrné, Dauphin, Praha 2008.

Sbírka esejů Josefa Šafaříka (1907-1992) Hrady skutečné a povětrné překlenuje dosavadní mezeru v díle osamělého myslitele. Čtenářská veřejnost měla dosud možnost poznat Šafaříkův „počátek a konec", totiž jeho první a poslední knihy (Sedm listů Melinovi, 1948, 1993 a Cestou k poslednímu, 1992), jež vyšly v nakladatelství Atlantis v minulém desetiletí. Kromě toho byly jednotlivé eseje k dispozici porůznu časopisecky nebo i knižně, jako například Člověk ve věku stroje (Atlantis, 1991), Mefistův monolog (Votobia, 1993), Noční můra (Vetus Via, 1993). Citelně však chybělo souborné vydání kratších, o to působivějších a pronikavějších Šafaříkových textů. Ty vznikaly vesměs v šedesátých letech 20. století, tedy v době, kterou bychom možná měli vnímat jako „zlatý věk" J.Š. (...)