„Musíme tvořit vlastní život, stejně jako tvoříme umělecké dílo“

Vydáte-li se z centra Florencie do turisticky vděčného Settignana, pravděpodobně půjdete či spíše pojedete po Viale Gabriele D’Annunzio, tedy florentském bulváru pojmenovaném po Gabrielu D’Annunziovi. Přibližně ve třetině jej kříží jiná významná městská tepna – Viale Eleonora Duse. Snad je to náhoda, mnohem spíše však záměr, Florenťané tak neobvyklým způsobem otiskli do těla svého města životní cesty dvou mimořádných osobností přelomu 19. a 20. století. Milostný vztah Gabriela D’Annunzia a Eleonory Duse byl plný citů a vášně, ale také nezměrné bolesti a utrpení. Fascinoval jejich současníky a fascinuje dodnes. Je příznačné, že Eleonořin bulvár protnutím s D’Annunziovým končí, dále nepokračuje, stejně tak jako v jejím životě již nebyl žádný další osudový muž. Naopak bulvár Gabriela D’Annunzia spěchá dál, projde mnoha proměnami, až nás dovede do zmiňovaného Settignana, do míst, kde si kdysi oba pronajali pohádkové domy, aby mohli naplno prožívat svoji lásku. Pro D’Annunzia jako by Eleonora byla jen epizodou jeho nesmírně rozmanitého života, jednou z mnoha žen, jednou z cest, které se načas setkaly. Cílevědomě pracoval na svém věhlasu, na tom, aby jeho životní pouť byla již pro současníky obdivuhodným „uměleckým dílem“ – „vita come opera d’Arte“ (nechtěně mnohdy na pomezí mezi tragédií a fraškou). Nejde však jen o jedno „dílo“, je to celý soubor, seriál, román na pokračování plný zvratů, neobyčejných zápletek, dobrodružství a vzrušení. (…)