„Nemáte-li ctnost, tak si ji osvojte!“ Hamletovo postrádání ctnosti

„Nemáte-li ctnost, tak si ji osvojte!“ Hamletovo postrádání ctnosti

Petr Osolsobě

Jedna z okolností Tragédie o dánském princi Hamletovi se ohlašuje hned od prvních dialogů hry s nápadnou adresností, třebaže by mohlo jít o detail jinak snadno zaměnitelný. Je to skutečnost, že Hamlet s Horatiem, Rosekrantzem a Guildensternem jsou studenty university v německém Wittenbergu. V úvodních scénách se tento místní údaj vyskytne čtyřikrát. Poprvé, když se Claudius vemlouvá do Hamletovy přízně (1.2.113) a předstírá nelibost nad jeho brzkým odjezdem zpět na studia: „Však záměr váš, / zas vrátit se na školy wittenberské, / se nejvýš příčí našemu přání.“1 Podruhé, když se k vlídnému pokrytectví strýce-královraha přidá královnin mateřský cit (1.2.119): „Svou matku nenech ždáti nadarmo, / já prosím, Hamlete, zde zůstaň u nás / a neodcházej do Wittenberga.“ A jako by název města a university neměl divákům uniknout, připomíná se ještě v rozhovoru Horatia s Hamletem ­(1.2.163–167), a to opět dvakrát. „A co děláte jsa z Wittenberga pryč, Horatio?“; a hned zase: „Leč doopravdy, co vás přivádí k nám z Wittenberga?“ (…)