O intelektuálovi, který se necítí nejlíp

O intelektuálovi, který se necítí nejlíp

Pavel Švanda

  Už nevím, který spisovatel (snad David Lodge?) ironicky shrnul pocity západoevropského intelektuála na konci minulého století: „Marxismus je mrtev, strukturalismus je mrtev a já se taky necítím nejlíp!" Avšak dnes je vidět, že marxismus není zdaleka tak mrtev, jak se zejména nám ve střední Evropě zdálo před dvaceti lety. Levicová ideologie se k nám vrací především jako import ze Západu. Vedle bystrých a výmluvných neomarxistů, vychovaných na amerických a západoevropských univerzitách „osmašedesátníky", se někdy cítí současný český intelektuál jako nedostatečně oblečený. Není-li jasně liberálního nebo křesťanského přesvědčení, pak nevyhnutelně hledá východisko, nebo rovnou útočiště v rozličných variacích na prastaré téma sociální spravedlnosti. Neboť nechce vystupovat jako člověk přehlížející aktuální myšlenkové trendy. Za posledních dvacet let jsme zjistili, že východoevropská společenská zkušenost kolektivistické totality a disentu je nepřenosná, že většině západoevropských a amerických levicových intelektuálů, žijících ve vlastním světě, zůstala nesrozumitelná. Oni si tvrdí svou. Hrají si vlastní muziku, která však Středoevropanu mnohdy zní nepříjemně povědomě. Čeká nás tedy zase postupné přizpůsobení myšlenkovým konvencím, jež jsme sami už jednou překročili? (…)