Poslední z moravských básníků?

  Globalizace jaksi ukrádá světu samy regiony, a není proto divu, že vymírají jejich pěvci. Číšník převlečený do moravského lidového kroje zůstává číšníkem a po pracovní době si jde zahrát fotbal v tričku Adidas, aby domů odkráčel v teniskách Reebok, přičemž veškerá jeho garderoba byla zhotovena v Číně. Obdobně působí verše většiny autorů z mladší a nejmladší generace básníků narozených a žijících na Moravě. Zcela logicky, protože osobitost Moravy čím dál tím více pomíjí, což se v básních musí nutně projevit, zvláště když jejich autoři žijí většinou ve velkých městech - v Brně, ve Zlíně, v Olomouci a v Ostravě. Jistě, jsou výjimky. Jakub Grombíř bydlí v Bzenci, Bogdan Trojak má jedno ze svých bydlišť v Bořeticích, Petr Španger žije v Jeseníku. Opravdu spjatý s moravským venkovem, a tedy v obecnější rovině s Moravou jako takovou (Slezsko v tomto textu k Moravě přičleňuji, dle skutečnosti současnosti), je z této mladší generace básníků ovšem pouze Jakub Grombíř (zatím ale vydal jedinou sbírku, co bude dál?). Bogdan Trojak je naopak typickým příkladem číšníka uvedeného v prvním odstavci tohoto textu. (…)