Sociální prevencí k prevenci svobody

Když za války psal F. A. von Hayek svou Cestu do otroctví, netušil, že kromě hospodářského socialismu povedou do otroctví ještě jiné cesty. Málokdo si tehdy dokázal představit, že nedlouho poté ovládne veřejnou diskusi na Západě radikální neomarxistická levice, jejíž rovnostářskou ideologií sycený aktivismus se rozproudí mnoha směry, které budou vůči svobodě více či méně nepřátelské.

Prevence jako součást moderní společnosti blahobytu se prosadila nejprve ve zdravotnictví. Její jednoznačně pozitivní důsledky, zejména pokud jde o očkování dětí proti nakažlivým chorobám, byly dlouho považovány za nezpochybnitelné. V poslední době, v souvislosti s enormním nárůstem počtu chorob, jimž se má předcházet, není již prevence přijímána jednoznačně. A to ani ze strany lékařů, jak potvrdila například diskuse uspořádaná v IVK v červnu 2014.1 Skutečností je, že pouhá návštěva některých ordinací může u slabších povah vzbudit strach z přemíry potenciálních nemocí, před nimiž sugestivně varují četné plakáty a letáky. Někteří lékaři a ekonomové se nicméně vyslovili pro povinné preventivní prohlídky. Zatímco nad ekonomickou efektivitou takového opatření visí otazník, jisté je, že již tak vystrašená populace by se nemocí a smrti začala bát ještě více – vždyť přece skoro vždycky jednomu „něco“ najdou. A svobodě, tj. v tomto případě odpovědnosti za vlastní zdraví s přiměřenou mírou rizika, strach rozhodně neprospívá. (…)