Uzavírání vědecké mysli

Z obrovské kulturní autority, jíž věda nabyla během minulého století, vyplývají pro každého vědce velké povinnosti. Vědci získali moc přesvědčivě zapůsobit a zastrašit, kdykoli otevřou pusu, a je třeba, aby si tuto moc uvědomovali, ať už říkají nebo dělají cokoli. Příliš mnoho z nich zapomíná, že mají povinnost přistupovat k vědeckému, uměleckému, náboženskému, humanistickému dílu, které je odedávna hlavní duchovní oporou lidstva, s náležitou úctou. To, že budou vědci (v průměru) tomuto dílu rozumět, není o nic pravděpodobnější, než že bude člověk jdoucí po ulici rozumět kvantové fyzice. Dříve toho však věda věděla dost na to, aby postupovala opatrně a aby své vlastní dílo stavěla na hlubokém přesvědčení o důstojnosti člověka. Dnes už to neplatí. (…)