Vita contemplativa, vita apostolica? Středověké mnišství v interakci mezi normou a reformou

Sv. Benedikt konstruoval svou představu kláštera jako „dílnu Boží". Klášter měl tedy představovat ve svých potřebách zcela autonomní jednotku, jejíž hlavní úsilí směřuje k askezi a kontemplaci. Mniši neměli být rušeni žádnými venkovními vlivy, a pokud ano, tedy jen minimálně. Tuto představu lze demonstrovat na příkladu vzorové podoby kláštera, jak ji odráží tzv. St. Gallenský plán. Ten, ač zachycuje pouze ideální, nikdy zcela nerealizovanou představu, přesně koresponduje s duchem záměru sv. Benedikta. Benediktův ideál se stal v dějinách křesťanského monasticismu nesporně velmi vlivným a každá snaha o reformu zasvěceného života se s ním nutně musela tak či onak vyrovnat. Především ve 12. století, které přineslo konec benediktinské hegemonie ve středověkém křesťanstvu, byla tato otázka na pořadu dne. (...)