Výbor z korespondence Vladimíra Holana a Stanislava Zedníčka

Milý, drahý pane Holane,
nevíte, jak se mi špatně píše po těch našich krásných schůzkách! Co jsem Vám už napsal listů! Žádný jsem neposlal. Je mi z toho úzko - zhřešil jsem! Když jsme byli spolu, slova pálila, objímala nás, jiskřila - jakou práci při tom měly oči, ruce, hlas! A teď psát dopis! To je, jako by člověk psal nějaký účet nebo potvrzenku!
Knihy, které jste mi půjčil, jsem už přečetl. Ten Tynjanov! Puškin je nějak vybledlý proti Brejlatému vezírovi a Básníkovi a buřičovi. Tady je všechno na svém místě (Díváš-li se zpět!) - někde jsou slova od sebe daleko jako pilíře mostu, když je s námahou spojíš lávkou, přiskočí k sobě a máš pevninu. Jaká dobrodružství jsem prožil při té četbě! A hlas mluví k slovu! Po několika řádcích je člověk omámen a v transu - Deml je čaroděj (Dobrý!).
Jste ještě v Praze? Já tu brigádničím (suším seno), poslouchám do neomrzení skřivany (necensurovaný projev!), a když večer jdu domů, do Hlinska, vídávám v lese veverku, nic se mě nebojí, dívá se - kdo je v ní zaklet? Tou její důvěřivostí člověk jihne, teskní po Ráji.
Pane Holane, myslím na Vás stále, nejvíce večer (hradní síň dobrých duchů a Vy u stolu, šero milosrdné, za okny démoni, smrt - uvnitř všechno živé (touha!) a z podstavce u okna se usmívá (shovívavě!) Panna Maria od p. docenta Janouška). Připadá mi, že tam jsem též, ale mluvit nemohu, a Vy s tím ani nepočítáte, i Vy mlčíte, jenom ruce (chvílemi křídla, chvílemi ruce vladaře nebo dirigenta, chvílemi větřík), jenom ruce mluví - gesto - a všichni dobří duchové jsou pryč (mají k Vám respekt a lásku!), démony přivoláváte marně: mají strach.
Než jsem odjížděl z Prahy, chtěl jsem Vám dáti sbohem (srdce mluvilo dřív než rozum, tak je to vždycky!), a tak jsem šel za Vámi k p. doc. Janouškovi - milý pane Holane, buďte tak hodný, omluvte mě tam!
Vás, milostivou paní a malou princeznu Katušku moc pozdravuju, přeju hodně hodně sluníčka a Boží útěchy, zdraví! I Vaší paní sestře, mamince!
Tisknu Vám ruku a těším se na Vás všechny!

Váš oddaný
Stanislav Zedníček

(...)