Askeze pohledu a plnost významu v malbě Milivoje Husáka

Milivoj Husák nazval jednu ze svých výstav „Solitudo“ – samota. Zdá se, že právě v takovém dobrovolném osamění a koncentraci, které znamenají i záměrnou pozici mimo přechodně aktuální umělecké dění, jeho obrazy vznikají. Představme si způsob, jakým tento umělec pracuje – vnímá vnější i vnitřní děje, čte, přemýšlí… To, co pak vyjde pod jeho rukou na obrazový povrch, je vyváženo rozsáhlým intelektuálním základem a vnitřním soustředěním. Tvorba Milivoje Husáka je proto neobvykle myšlenkově soudržná a vyjevuje obsah vytříbený hlubokým přemítáním a rozjímáním. Jednotlivé fáze jeho práce mají jasnou vnitřní souvislost. Kresby a obrazy, které vznikly v 80. letech minulého století, ústí v současná díla, ač se vnějškově výrazně liší zobrazovacími principy, které se posunuly od iluzivního realismu k nezobrazující malbě a monochromu. Hlavním impulzem jeho tvorby je snaha nějak se dotknout toho, co překračuje naše dočasné existování, praktické jednání a zacházení s materiálními statky. Jako by se tím vším snažil proniknout někam na druhou stranu a oddělit pomíjivé od podstatného. Najít pevný bod, kam se promítá všechna rozmanitost a nahodilost našeho světa. (…)