Česká balkánská politika

Česká balkánská politika

Rozhovor s Tomášem Pojarem o výzvách českého předsednictví v EU
Michal Plavec

V České republice nepůsobí mnoho lidí, kteří znají problematiku Balkánu lépe než Tomáš Pojar. Většina lidí jej v současné době zná jako 1. náměstka ministra zahraničních věcí a hlavního vyjednavače ohledně umístění amerického radaru v Čechách. Předtím ovšem působil skoro patnáct let jako pracovník a později ředitel obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni. Právě on se se Šimonem Pánkem a dalšími podílel mimo jiné na pomoci balkánským zemím, od Bosny po Kosovo. V tomto regionu také došlo k prvnímu rozvoji humanitární pomoci. V souvislosti s připravovaným předsednictvím v EU je jistě zajímavé, jakým způsobem se ČR postaví k balkánské problematice a jakým státům dá prioritu.

Připravuje MZV ČR pro předsednictví ČR v EU nějaké programy či iniciativy ke zklidnění balkánských území?

Západní Balkán byl definován jako jedna z prioritních oblastí českého předsednictví v EU. Věrohodná perspektiva členství v EU je nejlepším nástrojem stabilizace a zároveň motivace k obtížným reformám. Kromě toho budou země regionu moci využívat celou řadu asistenčních programů včetně finanční podpory Nástroje předvstupní pomoci (IPA). Hodně bude jistě záležet na naší spolupráci s Francií a Švédskem. Za půl roku se toho příliš stihnout nedá. Za rok a půl výrazně více.

Nakolik může české předsednictví ovlivnit diplomatické aktivity Evropské unie vůči balkánským zemím?

Ovlivnit je zajisté může, velkou část agendy však předsednictví přebírá od svých předchůdců. V tomto smyslu ČR nepůjde o změnu politiky EU na Balkáně, ale spíše o zvýšení jejího tempa a intenzity. Chceme se soustředit na zcela konkrétní kroky, rozebrat momentální vztahy s jednotlivými zeměmi a pokusit se realisticky posunout věci kupředu tam, kde to bude možné.

Jaký postoj má MZV ČR k budoucnosti Kosova? Myslíte si, že udělení nezávislosti Kosovu bude dobrým krokem?

Podporujeme plán zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN M. Ahtisaariho, který pro Kosovo předpokládá mezinárodním společenstvím kontrolovanou nezávislost. V dané si­tuaci neexistuje alternativní řešení, žádný lepší ani srovnatelný návrh jsme nikdy neviděli. Status quo je neudržitelný, pouze zvyšuje frustraci kosovských obyvatel. Na místě máme stovky vojáků a není v našem zájmu, aby se ocitli v nepřátelském prostředí. Dle našeho názoru není ve střednědobém horizontu jakákoli alternativa k podmíněné nezávislosti. Neexistuje jednoznačně dobré řešení. Podmíněná nezávislost je však jediným realistickým řešením. Takové řešení v dlouhodobé perspektivě přispěje ke stabilitě regionu a urychlí cestu Srbska a ostatních zemí západního Balkánu do evropských a euroatlantických struktur. Právě srbská integrace do evropských a euroatlantických struktur není při zachování status quo myslitelná.

Většina evropských států Ahtisaariho plán odmítla, ovšem State Department i prezident Bush ho podporují. Nejiskří opět vztahy mezi EU a USA?

Všechny unijní státy plán podpořily, žádná země nepřišla s jakýmkoli jiným návrhem. Jiná realistická alternativa prostě neexistuje a všichni jsou si toho vědomi. Nikdo nad Ahtisaariho plánem entuziasticky nejásá, není k tomu ani důvod. Všichni však realisticky vědí, že Kosovo již nikdy nebude integrální součástí Srbska, že není možné přešlapovat na místě a že mezinárodní protektorát musí někdy skončit. Písemná podpora Ahtisaariho plánu byla proto naposledy stvrzena v závěrečném prohlášení ministrů zahraničních věcí EU z 18. června. Jednotný postoj členských států EU platí také v případě rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Vztah ke Kosovu může narušit vztahy mezi Srbskem a EU. Makedonie, Černá Hora, Srbsko i Chorvatsko čekají na vstup do EU a všichni se na něj horečně připravují. Kdo má jaké šance a jakým způsobem bude ČR v době svého předsednictví EU podporovat jejich plány?

Nejsem si jistý, že se všichni připravují opravdu horečně. Co se však týká Srbska, tak pokud nepadne současná srbská vláda, jednání s EU a domácí reformy mohou akcelerovat okamžitě. To je samozřejmě ta optimistická varianta. Pokud vláda padne a k moci se dostanou radikálové, budeme muset počkat na další volby a novou vládu. Bude na srbských voličích, kde budou chtít Srbsko v budoucnu vidět. Jsem však hluboce přesvědčen, že srbská budoucnost je uvnitř Evropské unie.

Chorvatsko má kandidátský status a již od října 2005 vede s EU přístupové rozhovory. V tomto smyslu je favoritem, přičemž vstup do EU je možný již koncem tohoto desetiletí. Kandidátský status má rovněž Makedonie a doufáme, že k zahájení přístupových rozhovorů dojde v blízké budoucnosti. O dalším pořadí nemá cenu spekulovat. EU se drží přístupu k jednotlivým aspirantům na základě zásluh, tj. jejich vlastního výkonu v integračním procesu. Regionální kontext je zohledňován jen v omezené míře a je to tak správně. Pořadí vstupu bude nakonec na základě připravenosti jednotlivých kandidátů.

Za našeho předsednictví se snad dočkáme uzavírání dalších kapitol s Chorvatskem, možná kapitol posledních. V plném proudu budou jednání s Makedonií. Byl bych rád, kdyby měla kandidátský status ještě nějaká další země, ale uvidíme.

V souvislosti s návštěvou prezidenta USA Bushe vyšla najevo jasná a zřetelná podpora kosovské samostatnosti. Avšak například chorvatské noviny přišly s tvrzením, že Rusko jako zastánce srbských zájmů by nakonec svolilo s udělením samostatnosti, pokud se ovšem State Department vzdá podpory demokratické opozice v Bělorusku, Ukrajině a Gruzii a přestane s plány na vybudování raketových základen v Polsku a České republice. Tato konstrukce vypadá až příliš přitažená za vlasy, ale byl by nějaký takový krok možný?

Takový krok by byl naprosto sebevražedný. Musíme usilovat o rozšiřování prostoru stability, prosperity a svobody na celém evropském kontinentu. Je to pro nás naprosto zásadní a nedá se s tím kšeftovat.

Potvrdilo skutečně Rusko při diplomatických jednáních, že je ochotné Ahtisaariho návrh v RB OSN podpořit?

Konečná pozice Ruska zůstává otevřenou otázkou. V tuto chvíli je jasné, že Rusko svou pozici přitvrzuje. Před rokem jsme od ruských představitelů slýchali jiné názory než dnes. Lze jen doufat, že nás Kosovem Rusko nebude vydírat.

Vyjádřila Čína postoj k otázce Kosova? Nechce i ona tuto otázku nějak využít ve svůj prospěch?

Podle některých prohlášení čínských představitelů se zdá, že Čína považuje Kosovo v první řadě za evropský problém. Takový postoj velmi oceňujeme.

Kdy se očekává přijetí Ahtisaariho plánu?

Rozhodnutí vycházející z Ahtisaariho plánu by měla přijmout Rada bezpečnosti OSN. V danou chvíli bohužel nelze předjímat, kdy k rozhodnutí dojde.

Hrozí podle vašeho názoru eskalace etnického čištění Kosova ze strany albánské majority? Jak tomu lze zabránit?

Život menšin v Kosovu v současné době není uspokojivý. Ústava, jejíž přijetí Ahtisaariho plán předpokládá, by měla jejich postavení výrazně zlepšit. Ahtisaariho plán i navrhovaná rezoluce RB OSN, která má řešení potvrdit, klade na kosovské autority povinnost zajistit mírové soužití všech kosovských menšin a zaručit ochranu jejich majetku. Na fyzickou bezpečnost bude i nadále dohlížet mezinárodní společenství; mise NATO v Kosovu (KFOR) zůstane i nadále, mise UNMIK by měla být nahrazena misí pod vedením EU. Největším nebezpečím pro kosovské menšiny je protahování období nejistoty o budoucnosti Kosova. Přešlapování na místě spojené s narůstající nervozitou a frustrací většiny je největší hrozbou pro všechny menšiny.

Pokud vezmeme nejčernější scénář a v Kosovu skutečně dojde k etnickému čištění menšin, jaký vliv by to případně mělo na budoucí status země? V očích kosovských Albánců je již nyní přítomnost mezinárodních vojáků nepřijatelná. Ve chvíli, kdy by se uskutečnilo naplnění tohoto scénáře, dokáží se jednotky mezinárodního společenství vyhnout zatažení do občanské války?

Mezinárodní vojenská přítomnost zůstane v Kosovu, jak dlouho bude třeba. Nemohu souhlasit s tezí, že by přítomnost mezinárodních vojáků byla pro kosovské Albánce nepřijatelná. Radikalizují se určité skupiny - to samozřejmě může pokračovat a není to pro stabilitu celé oblasti dobré. Většinová populace má však z přítomnosti mezinárodních sil prospěch a dobře si to uvědomuje. Věřím, že pokud nebudeme přešlapovat na místě, nejčernější scénáře se nenaplní.

Podobně jako v případě Čečenska nebo Afghánistánu tvoří výrazný podíl na politickém prostředí jednotlivé klany. Nejsem si úplně jistý, že stařešinové budou podporovat demokracii. Co si o tom myslíte vy?

Čečensko ani Afghánistán nepovažuji za dobré příklady. Srovnání bych hledal spíše v transformaci okolních zemí v regionu západního Balkánu. Kosovská společnost může být stejně demokratická jako celý Balkán. Chce to svůj čas. A nesmíme zapomínat, že významným motorem posilování demokracie je perspektiva členství v Evropské unii. Pokud nebude tato perspektiva ztracena, jsem ohledně kosovské demokracie spíše mírně optimistický.

Mezinárodnímu společenství se nepodařilo za osm let po skončení války v Kosovu výrazně změnit tamní hospodářskou situaci. Většina lidí nedaní příjmy, neplatí se za elektřinu, odvoz komunálního odpadu. Nezaměstnanost dosahuje 30-50 %. Oficiálně se dokáže vybrat asi 70 % státního rozpočtu, avšak další miliony eur či dolarů polyká přítomnost mezinárodních úředníků i vojáků. V případě, že by došlo k omezení přítomnosti mezinárodního společenství, hrozí rozpad státní správy a vyřizování si účtů mezi jednotlivými klany. Může skutečně dojít k rozpadu státního zřízení této země? A můžeme jí proto dát nezávislost?

Ekonomická situace v Kosovu není dobrá, nezaměstnanost je velkým problémem - takové hodnocení je nicméně pravdivé již několik desetiletí. Celková situace není jen negativní a je rozhodně lepší než před deseti lety. Existuje navíc poměrně značný potenciál budoucího rozvoje, zejména v oblasti energetiky. Pro rozvoj kosovské ekonomiky je klíčový příliv investic a přístup k půjčkám mezinárodních finančních institucí; tomu však právě brání nejistota vyplývající z nevyřešeného statusu. I to je jeden z důvodů, proč varujeme před odkládáním rozhodnutí. Mezinárodní společenství bude navíc v Kosovu přítomno i po přijetí „statusového" rozhodnutí. Případné omezení mezinárodní přítomnosti navíc nepovede k rozpadu státní správy. Kosovo má dnes vytvořenu většinu standardních ústavních institucí (prezident, vláda, parlament atd.), které v řadě oblastí poměrně úspěšně přebírají kompetence a odpovědnost.

Dá se počítat s tím, že do budoucna bude kosovská vláda schopna vybírat daně?

Ano, situace v této oblasti není v Kosovu zásadně odlišná od situace v celém regionu.

Ahtisaariho plán, pokud mu dobře rozumím, počítá s omezením přítomnosti úředníků mezinárodní civilní administrace. Nebudeme-li brát přímé dopady tohoto kroku, může dojít k určité destabilizaci hospodářské situace. Z Kosova se vytratí velká část kupní síly, kterou většina místních obyvatel nemá. Myslíte si, že by mohlo dojít k určité hospodářské krizi? Nebo by konečně místní společnost dokázala, že se umí o sociálně slabší jedince postarat sama?

Ahtisaariho plán počítá s přechodným obdobím v délce 120 dnů, během nichž bude část současných kompetencí UNMIK postupně předána do rukou kosovské samosprávy. Zdaleka se však nejedná o kompletní ukončení mezinárodní přítomnosti. Připravovaná mezinárodní civilní mise i policejní mise Evropské unie by měla mít personál o síle přibližně 1600-1700 osob. Významné množství pracovníků by měly tvořit místní síly. Obecně je však třeba říct, že rozvoj kosovské ekonomiky není (a nesmí být) na přítomnosti mezinárodních sil či expertů závislý.

V případě, že se udělí Kosovu nezávislost, kdy by mohlo být součástí EU?

O tom je předčasné spekulovat. Načasování závisí především na tempu domácích reforem, ale také na celkovém vývoji v EU i v regionu. Důležité je, že všechny země západního Balkánu před sebou mají na základě rozhodnutí EU z roku 2003 v Soluni jasnou perspektivu členství. Jsem zejména přesvědčen, že poté, co se Srbsko zbaví kosovského balvanu, bude otevřena skutečná možnost pro integraci Srbska. A právě vstup Srbska bude naprosto klíčový pro evropskou budoucnost celého regionu.