Chateaubriand

Dílo Duch křesťanství přineslo neokatolicismu jeden z jeho hlavních námětů tím, že víře a kultu dalo barvy moderní senzibility. Následující díla, především Mučedníci, pak Ducha křesťanství rozvíjejí a ilustrují. Katolické publikum odpovědělo na tyto novinky s velkou vroucností v době, kdy byl duch restaurace odhodlán otevřít všechny možné cesty. Nicméně tato díla nikterak neutvářela vztah mezi křesťanskou vírou a politikou 19. století; v oblasti civilizace a společnosti rehabilitovala jedině minulé působení křesťanství; nové perspektivy nabízela pouze literatuře a umění. Jejich autor, který se od roku 1814 zapojil do aktivní politické kariéry, se vůbec nesnažil postavit svůj monarchismus pod inspiraci křesťanské víry, ani se nestaral o vývoj tohoto monarchismu tak, aby jej moderní společnost přijala. Čistě novokatolické spojení politiky a náboženství se u Chateaubrianda projevilo pouze v posledních letech období restaurace. Neznamená to, že by tuto myšlenku zcela ignoroval, vždyť v Duchu křesťanství čteme, že „evangelijní duch je nanejvýš příznivý svobodě". Tato myšlenka je zde však v zárodečném stavu a nehraje viditelnou roli ve spisech, které později provázely Chateaubriandovu politickou kariéru. (...)