Cherchez la femme!

V novozákonním listu Timoteovi, jakési příručce církevní správy, v kapitole o biskupech doporučuje pisatel dopisu (hned poté, co zakázal ženám učit), aby biskup křesťanské církve byl bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, pohostinný a vlídný. Musí se umět starat o svou rodinu, v žádném případě to nesmí být rváč nebo pijan. Katolická i pravoslavná tradice se v jednom bodě z vypočítaných biskupských ctností odchyluje od tohoto apoštolského pokynu, zřejmě podle hesla: Pokud je něco příliš náročné, učiňme to ještě náročnější! Ale budiž: z týchž biblických spisů lze doložit upřednostnění celibátu před manželstvím z důvodu „volného času a mysli“ pro záležitosti evangelia. Jsou však ctihodné církevní tradice, které se listu Timoteovi poctivě drží. K nim patří především anglikánství. Tato křesťanská církev je vlastně skupinou církví, které vznikly z působení Církve anglické (Church of England) a které jsou založeny – podobně jako katolicismus – na biskupském principu. Dnes je obtížné se v tomto názorově a organizačně různorodém světě světového anglikanismu vyznat. Vědomí střední cesty, typické pro tuto větev křesťanství, již dávno překryla doktrinální i kázeňská specifika a odlišné akcenty. V každém případě by se ale anglikánští biskupové a vůbec duchovní měli oženit podle citovaného Pavlova nařízení (složitou otázku autorství listu Timo­teovi ponechávám stranou, není v této souvislosti podstatná). (…)