Chtějí válku Rusové?

Když jsem na konci minulého roku kompletovala k tisku překlady her současného ruského dramatika Olega Bogajeva, dlouho jsem zvažovala, zda nevyřadit hru Marjino pole. (Rozhovor s O. Bogajevem a ukázka ze hry Zabil jsem cara vyšly Kontextech 3/2021.) Přemýšlela jsem, zda text – monumentální historické plátno, do nějž autor formou literárních i mimoliterárních aluzí zapojil svůj silný antimilitaristický postoj – není poněkud anachronický. I když jsem se nakonec rozhodla, že Marjino pole do připravovaného vydání Bogajevových her zařadím, byla jsem si jistá, že dříve nebo později se mě někdo bude ptát, proč jsem v dnešní době překládala hru, jejíž kulisy tvoří druhá světová válka. Na to jsem měla připravenou odpověď, že tragická kataklyzmata moderní historie je třeba připomínat, třebaže víme, že nic takového se už nikdy v evropském regionu nepřihodí. Protože ani ilustrátora Bogajevových překladů zmíněná hra neoslovila a bylo zřejmé, že jen těžko hledá inspiraci pro výtvarný doprovod, stáhla jsem z ruského internetu nějaké tanky z druhé světové války a tím vše uzavřela. Ano, takto jsem na válku – ostatně myslím si, že většina z nás na tom nebyla jinak – pohlížela. Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že za šest týdnů se obrazy podobné těm, které jsem znala jen z válečných dokumentů, stanou skutečností. (…)