Co způsobuje růst ekonomiky

Česká ekonomika prochází obdobím, které je poměrně příznivé - snad až velmi příznivé podle některých ukazatelů. Komu nebo čemu za tyto úspěchy vděčíme?

V první řadě je nutno jmenovat globalizaci. Tento strašák levičáků české ekonomice neuvěřitelně pomáhá. Nikdy v minulosti neměl český export tak příznivé podmínky, protože díky působení WTO a podobných organizací jsou celní bariéry nejnižší, co svět světem stojí. Svoji zásluhu má i Evropská unie. Zde bych připomenul, že základ EU spočívá na liberálních myšlenkách volného pohybu zboží, kapitálu a pokud možno i osob. Díky globalizaci a pádu bariér se také česká ekonomika těší i přílivu zahraničních investic.

Druhou složkou úspěchu jsou velmi levné peníze a tudíž snadno dostupný kapitál. Úrokové sazby v české ekonomice byly během roku 2005 nejnižší od roku 1905. Levný kapitál znamená levné hypotéky, levné spotřebitelské úvěry a také levné podnikatelské úvěry. Exploze úvěrů táhne ekonomiku. Vzhledem k tomu, že stupeň zadluženosti českých domácností je poměrně nízký, existuje zde ještě prostor pro další růst.

Naskýtá se samozřejmě otázka, komu za levné peníze vděčíme. Vládě? Jak bychom potom vysvětlili, že rekordně nízké úrokové sazby převládají i v západní Evropě, Severní Americe, ale dokonce i v Rusku a v mnoha asijských ekonomikách? Česká vláda určitě nemá takovou moc. Spíše bych řekl, že za nízkou inflaci - a tedy i za levné peníze - vděčíme celosvětovému rozvoji monetarismu v posledních třiceti letech. Poděkování tedy směřuje k profesoru Miltonu Friedmanovi.

Třetí komponentou úspěchu je stabilní měna. Zde můžeme konstatovat, že Česká národní banka po některých dramatických akcích v průběhu devadesátých let provádí již delší dobu velmi rozumnou měnovou politiku a již nejméně pět let jí nelze nic podstatného vytknout. Jak všichni víme, ČNB je nezávislá instituce. Je nezávislá na vládě a samozřejmě i na panu Paroubkovi. Ani zde tedy nelze o zásluhách vlády vůbec mluvit.

Čtvrtý důvod hospodářského růstu je poměrně málo diskutovaný a přitom zcela zřejmý. V průběhu posledních několika let dospěly početně silné populační ročníky narozené v první polovině 70. let do nejproduktivnější části svého ekonomického života. Tito lidé v nedávné minulosti začali slušně vydělávat, zakládat rodiny, berou si masově hypotéky (díky nízkým úrokovým mírám), zařizují si domácnosti a tak dále. Krátce řečeno, představují vydatný impulz pro růst spotřeby domácností a tudíž i pro celou ekonomiku.

Komu za to vděčíme? Jméno Gustáva Husáka mi jaksi nejde přes ústa, když uvážíme, za jakých okolností tehdy k populačnímu boomu došlo. Raději bych poděkoval - všemu lidu. V tomto případě bez velké nadsázky.

Za těchto krajně příznivých okolností - které nemají v českých dějinách obdoby snad až do doby Karla IV. - by česká ekonomika mohla růst tempem kolem 8 % při nezaměstnanosti kolem 4-5 %. Jenomže skutečná čísla jsou téměř přesně opačná. Znamená to, že v ekonomice cosi drhne. Cosi je v nepořádku. Co a proč?

Vládní ČSSD nemá žádný skutečný ekonomický program. Neřeší problémy. Hospodářství roste díky uvedeným faktorům i navzdory neřešení těchto problémů. Zdá se, že velké části voličů to vůbec nevadí. Jsou ukolébáni dosavadními relativními úspěchy a nevědí, že jde o úspěchy skutečně jen relativní. Co sdělit těmto voličům?

Vysvětlit, že současné hospodářské úspěchy i „úspěchy" jsou dány jen výjimečnou shodou mimořádně příznivých okolností. ČSSD je strana dobrá jen pro dobré počasí. Okolnosti se ale mohou zhoršit. Úrokové sazby mohou vzrůst, zahraniční obchod může utrpět v případě celosvětové recese, demografická výhoda se jednou zákonitě změní v demografické břemeno. ČSSD nebude za těchto okolností znát recept na úspěch - z toho prostého důvodu, že jej nikdy neznala.

ODS by měla nabídnout vyšší ekonomickou výkonnost za příznivého počasí a menší riziko v podmínkách méně skvělých. Dokonce bych řekl, že ODS to voličům nabídnout prostě musí.