Čtyři básně

Smích

Stařec si půjčuje sedm knih.
Osm. A devět.

Jedna nestačí?
smějí se jeho lačnosti.
Co přečteš, stejně zapomeneš.

Vím. Proto čtu tolik, odpovídá.
Abych víc zapomínal
a věděl co nejmíň.

 Znovu se smějí.
Chceš zpitomět?

Ne. Jenom nemuset
vědět a týrat se
tím, co je k zbláznění.
Nevědět uleví.
Od všeho uleví.

Od smrti taky?

Ano, i od ní.
Mrtví nevědí,
že jsou mrtví.

A kdyby některý… Kdyby věděl?

Stařec se usměje.
– Zapomene.