Dějiny před očima: sametová revoluce jako work in progress

Pád komunistického režimu v listopadu 1989 měl zásadní vliv na odklon od témat, o která jsem se jako student historie na pražské Filozofické fakultě v letech 1986–1992 zajímal. Od raného novověku (stavovské povstání) a přelomu 19. a 20. století (diplomová práce o Gollově škole a fascinace obdobím fin de siècle) jsem se nakonec uchýlil k soudobým dějinám, v roce 1990 nově založeným. Živé dějiny jako širokopásmé politické drama si generace „normalizačních“ dětí, do níž patřím, neuměla představit, a najednou přilétly jak vichr z hor. Jako mnoho mých vrstevníků jsem se začal pídit po důkladném vysvětlení československých traumat, které v době mého dospívání v průměrné sídlištní rodině pronikaly do mé hlavy v podobě šokujících fragmentů – Horáková, Slánský, Dubček, invaze 68, Palach, Charta 77, Havel. (…)